eskalátor

Koncem dubna způsobil notný poprask transparent „Již vzhůru, psanci této země“, odkazující na slova z Internacionály, nejznámější to písně všech „levicových extremistů“. Objevil se na demonstraci, na niž přišla celá místní antifašistická scéna vyjádřit solidaritu školce, diakonii, kavárnám a dalším podnikům, které se staly terčem útoku neonacistů kvůli svému přihlášení se ke kampani HateFree. Vzrušená diskuse ukázala na hlubší rozpory mezi levicovými aktivisty a zbytkem lidí, kteří se účastní antirasistických demonstrací. Byly to přitom právě levicové organizace a aktivisté, kdo se v Česku soustavně a léta zaobíral sociálním vyloučením a s ním souvisejícím rasismem, především vůči romské menšině. Po vzedmutí xenofobních vášní v souvislosti s uprchlickou krizí pak tyto organizace aktivně bránily neonacistickým shromážděním a pochodům. Když se nyní ozývají vyplašené výkřiky o rudých extremistech, kteří „zneužívají protixenofobní demonstrace ke svým cílům“, zní to přinejmenším trapně. V tuto chvíli však musí žabomyší spory o to, kdo udělal pro boj s extremismem víc a kdo si zaslouží mít své transparenty na demonstraci, stranou. Je potřeba se jednotně postavit fašistické hrozbě a dát jasně najevo, že rasismus a xenofobie do české společnosti nepatří. Snad to není nesplnitelný úkol.

O. Hudec

Moravská galerie v Brně hostí do 22. května výstavu Maxima Velčovského, nazvanou Vše za 39. Kdybych učila češtinu pro cizince, vezmu sem své svěřence a budu se jim snažit na příkladech Velčovského děl, koketujících s hranicí mezi vysokým uměním a všelidovou veteší, vysvětlit, co jsou to vlastně ty naše české hodnoty… Zarazila jsem se u jednoho artefaktu – skrumáže penisů, nazvané Jeden za všechny, všichni za jednoho. Popisek u plastiky tvrdil, že autor chtěl dílem demonstrovat machistické dějiny lidstva. Při pohledu na sousoší s odhalenými žaludy se však vynořuje otázka čistě anatomická: čí pohlavní údy to tu vlastně referují o dějinách? Jsou to ztopořené, neobřezané penisy ateistů a křesťanů, anebo by to snad mohla být variace na obřízku jako společenskou smlouvu, a evropské dějiny tu tedy defilují jako souboj s živlem židovským a muslimským? Zobrazení či nezobrazení žaludu lze číst jako politické prohlášení. Nebude jednou metaforou evropských dějin socha zobrazující zplihlé neobřezané penisy?

E. Marková

Egypt nemá v poslední době zrovna dobrou pověst. Tamní úřady stále důvěryhodně nevysvětlily únos a úmrtí italského studenta cambridgeské univerzity Giulia Regeniho. Policejní složky, které pravděpodobně za vraždou studenta stojí, se zamotávají do narychlo vymyšlených důkazů a vyprávění. Egypt totiž nechce přiznat, že v zemi existuje rozsáhlá síť policejních gangů, jež unášejí a mučí občany. Dobře se zemi nevede ani na ekonomické úrovni. Zdvojení Suezského průplavu nepřineslo očekávané benefity, ba naopak příjmy z mýtného se ve srovnání s rokem 2014 snížily. Aby nacionalistický režim nezbankrotoval, musel Saúdské Arábii „prodat“ dva strategické ostrovy v Rudém moři. Proti transakci se zvedla vlna lidové nevole. A aby toho nebylo málo, úřady nedopatřením zveřejnily své plány na cenzuru médií. Maršál Abd al­Fattáh as­Sísí ovšem tyto debakly nejspíše ustojí. Ochrannou ruku nad ním totiž drží západní spojenci, kteří chtějí, aby se Egypt zapojil do tažení v Libyi.

J. Horňáček

SEO je zkratka pro „search engine optimization“ neboli optimalizaci webových stránek pro internetové prohlížeče. Cílem je strukturovat webovou stránku tak, aby se umísťovala co možná nejvýše ve výsledcích vyhledávání, čímž si nejeden e­shop zajišťuje vyšší zisk a cílenější reklamu. Jádrem podobných on­line marketingových metod je uzpůsobování dvou a více zcela nelidských entit zcela nelidské logice. V důsledku totiž nejde o to, aby se člověku snadněji vyhledávalo, co potřebuje, ale aby měl vyhledávač lehčí práci. Navzájem se vylaďují dva virtuální objekty, jakési stínové holografické projekce komplexních událostí v okruzích nespočetného množství mikroprocesorů, tísnících se vedle sebe v bednách nějaké serverovny. Člověk přitom ani není nutně potřeba – existuje například celá řada nástrojů, které zdrojový kód webu takzvaně transpilují, tedy přeloží do zápisu, jenž je sice totálně nečitelný pro člověka, ale zato je přátelštější k webovým prohlížečům. Stroje si nastavují svá vlastní estetická a sémantická pravidla, a demonstrují tak už dávno svou autonomii, schopnost vzájemně si porozumět ve své exotické, xenoracionální řeči.

L. Likavčan

Na baru vinohradské kavárny leží jedno zapomenuté číslo časopisu Forbes. Otevírám je s chutí poučit se o cestách k úspěchu a vysokému životnímu standardu. Nedostanu se ale dál než k prvním reklamním dvojstranám. Čtu odzbrojující motto: „Dělat věci primitivně znamená dělat je efektivně.“ Podle vysvětlujícího odstavce je svět dnešního podnikání zatěžkaný neustálým vymýšlením sofistikovaných nesmyslů, které vlastně nikdo nepotřebuje. Na hnědé dvojstraně svítí modré logo Erste Corporate Banking. Tato bankovní skupina v rámci jednoho ze svých mnoha programů podporuje inovace v oblasti nakládání s odpady a volání po primitivismu vzešlo z úst některého z úspěšných podnikatelů na tomto poli. Banka přitom při objevování a utváření nových trhů podporuje řadu různých aktivit. Erste Foundation například dlouhodobě sponzoruje vizuální umění. Doufejme, že se tak logo banky jednou neobjeví doprovozeno tváří úspěšného kurátora a heslem: „Kontext umění je od šedesátých let zatěžkáván konceptuálním balastem, je potřeba se vrátit ke kořenům.“

A. Bačíková