Kdo s čím zachází, tím také schází. Tahle otřepaná lidová moudrost si teď pochutnala na Bloku proti islámu. Spolek, jehož programem bylo pohrdání jinými, se zhroutil jako domeček z karet, podpálený tímto pohrdáním zevnitř jako kahanem. Přesto je ale až překvapivé, jak rychle se naše hlavní islamofobní uskupení zvládlo svépomocí rozložit. Do jisté míry se tak zřejmě stalo pod tíhou přitékajících peněz (čích vlastně?), jejichž váhu ona pyramida z čertových obrázků nedokázala unést. Možná by bývalo stačilo jen pár drobných změn. Méně psychopatický lídr, pozvolnější přítok financí, pár osobností a bárka islamofobů by klidně mohla místo ztroskotání doplout až do parlamentu. Namísto toho byl Blok odstaven, prolhaná Prima skandálně odhalena, název nové strany vyfouknut jak kraslice a ani ty rakouské prezidentské volby nevyšly. Tolik ran za sebou by snad obludu protiimigrační zášti mohlo udolat. Ovšem, válka o Sýrii, následná humanitární krize ani kremelský proud desítek milionů internetových komentářů ročně zatím nekončí – a česká xenofobie jistě také ne.
S. Vandrovec Špaček
Zprávy z fronty. Worcester, Velká Británie: Padesátiletý muž byl obžalován poté, co přišel do hospody v tričku s nápisem zesměšňujícím oběti katastrofy na fotbalovém stadionu. Policejní velitel Kevin Purcell uvedl: „Rozumím znepokojení a bolesti, které urážlivé výroky na tom tričku způsobily lidem v hostinci i jinde. Chtěl bych poděkovat majiteli hostince za jeho podporu i všem členům veřejnosti, kteří tam tou dobou byli a informovali nás.“ Tbilisi, Gruzie: Veganská kavárna čelila brutálnímu napadení. Vtrhla do ní skupina mužů ozbrojených párky a steaky, které okázale jedli a pohazovali kolem. Nakonec začali dokonce kouřit. Protest přerostl v hádku mezi agresory a obsluhou, která je označila za „protiveganské extremisty“ a „fašisty“. Vyškov, Česká republika: Policie zadržela muže, který vítal americký mírový konvoj spuštěnými kalhotami. „Choval se, jak neměl. Neuposlechl výzev policie, aby tak nečinil, a udělal to opakovaně. Zahájili jsme proto úkony pro podezření z přečinu výtržnictví. Nikoho jsme ale zatím neobvinili. Budeme vyslýchat svědky a dotyčný bude muset podat vysvětlení,“ uvedl policejní mluvčí. Ve válce všech proti všem, kterou vedeme proto, abychom zajistili každému právo nebýt ničím urážen a nenechat si nikým narušovat bezpečíčko, bylo dosaženo dalších významných vítězství.
R. Rops-Tůma
O českých porodnicích kolují různé zkazky. Od lékařů se většinou dozvídáme, že patříme mezi státy s nejmenším počtem úmrtí novorozenců na světě a že naše porodnictví je na špičkové technologické úrovni. Některé matky se však domnívají, že některé porody jsou podobné výrobě kuřecího separátu. Hodíte rodičku do drtičky jménem porodnice a vypadne matka a přinejmenším jedno děťátko. Tento přístup se snažil poměrně nedávno tematizovat dokument Pět zrození. Ve výsledku ale spíše vypovídal o faktu, že jak ženy, tak jejich partneři přicházejí k porodu nepřipravení. A je jim šumák, co se bude dít. Porodní plán, který je jedinou zárukou přání rodičky, obvykle chybí. A co si myslí o porodním plánu čeští porodníci? Jistý MUDr. Alexandr Barták, porodník ze soukromé kliniky se zálibou ve starověku a touhou být literární, jak na sebe prozrazuje na internetových stránkách zdravotnického zařízení, v tom má jasno. Jak píše ve svém, nyní značně populárním článku Porodní plán, otištěném v časopisu Gynekolog: když „letím do Řecka na dovolenou“, také přece nebudu u pilota odevzdávat „letová přání“. Zkrátka: rodička je mašina, kterou správně sešteluje jenom pořádnej chlap, co do toho umí hrábnout.
T. Čada
Čeští spisovatelé „vysoké literatury“ toužící po uznání si už před nějakým časem uvědomili, že svými průměrnými díly masy nezaujmou. Přišli tedy na nový způsob penetrace obecného povědomí – činí tak prostřednictvím médií. Za průkopnici této sebemrskačské PR strategie lze označit pražskou kavárnici Petru Hůlovou, jež se v sérii naivních článků snaží vcítit do fašizujících myšlenek obyčejného člověka a zároveň bojovat proti přízraku „nové levice“, která je elitářská a schází jí empatie nutná k pochopení frustrace a nenávisti našich bližních. Hůlové argumentační mistrovství nyní cizeluje její druh v peru David Zábranský, který u příležitosti chystaného uvedení své hry o obyčejném člověku milujícím Miloše Zemana poskytl rozhovor Parlamentním listům. Na současnost se autor dívá „s trochou myšlenkové grácie a svobodně“, což ho opravňuje nejen zrecenzovat vlastní dosud neuvedený kus, v němž se myslí „skutečně bez zábran“, jako „promyšlený, vtipný, do jistý míry i lehkovážný“, ale především rozumovat nad stavem svých uměleckých a intelektuálních souputníků, kteří „zakrňují, nemyslí, nemilují, stávají se směšnými, vážnými a nebezpečnými“. Fascinující je Zábranského lingvistický jemnocit, díky němuž vycítí, že ze spojení „mám výhrady“, které na jeho adresu vyřkl levicový intelektuál, vane jazyk aparátčíka a „jemný záškub oprátky“. Zábranský se tak zřejmě snaží přiblížit Michelu Houellebecqovi, což mu jde ještě o něco hůře než urputná stylizace do Milana Kundery. Pocit osvícení a vlastní výjimečnosti, pramenící z toho, že Zemana označuje za „předzvěst něčeho absolutně moderního“, u Zábranského vycházejí ze směsice zmatenosti, nefunkční provokace a intelektuální onanie. Ale bez zábran.
K. Kouba