Milan Chovanec v přímém přenosu ukazuje, co to znamená, když se řekne, že ministerstvo vnitra je silový resort. V kontextu reorganizace útvarů, jako je především Útvar pro odhalování organizovaného zločinu a Útvar odhalování korupce a finanční kriminality, pozorujeme, že ministr vnitra coby výsostně politický činitel může personálními kroky přímo ovlivnit, zda a jak se budou v České republice vyšetřovat nejzávažnější finanční delikty nebo třeba mafiánské struktury působící na jejím území. Chovancova námitka, že opozice, Andrej Babiš, jeho média i policisté a státní zástupci celou kauzu politizují, je proto zcela scestná. Podoba vyšetřování korupce je u nás legislativně ukotvena jako výsledek rozhodnutí konkrétních osob, a nemůže tak být zapříčiněna jen jakýmsi technickým problémem. Není divu, že ředitel ÚOOZ Robert Šlachta usiloval u Babiše o politické krytí. Babiš, opět logicky, Šlachtovi nabídl klid na práci, pokud jeho zájmy nechá na pokoji. Nikoho tedy nemůže překvapit ani to, že dobré řešení nastalé situace patrně neexistuje.
M. Vrba
Ukrajinská vlastenecky naladěná veřejnost je v šoku. Letkyně Nadija Savčenková, která se nedávno vrátila na Ukrajinu jako hrdinka z ruského vězení, našla odvahu postavit se proti zdejšímu mainstreamu a vyslovit svůj názor na urovnání konfliktu. Říká, že se samozvanou Doněckou a Luhanskou lidovou republikou je třeba vyjednávat, a nabízí, že se nesnadného úkolu sama ujme. Obhajuje dokonce amnestii pro ozbrojence, bojující na straně separatistů. Ukrajinská vláda je přitom považuje za teroristy a jakékoli bezprostřední jednání s nimi, které by mohlo vést k mírovému řešení konfliktu, odmítá. Savčenková, která se po návratu z Ruska stala poslankyní (do Nejvyšší rady ji zvolili v nepřítomnosti), je na Ukrajině značně populární. Teď se ale někteří její spoluobčané neváhají ptát, zda snad není Putinovou agentkou či jestli prostě nepřikládá přílišnou váhu tomu, aby dostala z ruských vězení všechny Ukrajince, kterých je tam zhruba třicet. Ukrajinští komentátoři píší, že se „chová, jak považuje za potřebné, a ne tak, jak od ní očekávali“. Je otázka, jak dlouho jí důvěra, kterou ji ukrajinská veřejnost odměňuje za chování v ruském zajetí, vydrží. Zatím ji ale musí brát vážně všichni političtí hráči, dokonce i vůdci separatistů. Ti by s ní prý klidně jednali.
M. Tomek
Těla padlých při listopadových atentátech v Paříži ještě nevychladla, když začaly zprava i zleva padat geniální nápady, jak dalším podobným útokům zabránit. Část pravice plédovala pro liberalizaci držení střelných zbraní. „Ozbrojená veřejnost zasáhne rychleji než policejní útvary, a zachrání tak životy,“ tvrdilo se tehdy s odkazem na fakt, že uběhlo mnoho hodin, než speciálně vycvičené jednotky zneškodnily útočníky v Bataclanu. Při nedávném útoku v Orlandu však vzývaná ozbrojená veřejnost amerického typu pozoruhodně selhala. I zde nebohé oběti čekaly hodiny, než k nim dorazila policejní pomoc. Rozdíl byl jen v tom, že si zabiják Omar Matteen, podobně jako desítky předchozích amerických masových vrahů, mohl obstarat zbraně a střelivo zcela legálně a bezstarostně. Toho se chytil i Barack Obama, který ostře zkritizoval současnou legislativu USA. Volně dostupné zbraně prostě pouze snižují hranici dostupnosti násilí a nikterak neposilují společnou bezpečnost.
J. Horňáček
Slíbil jsem ochráncům přírody na Broumovsku, že za úplatu vyčistím sedm set padesát metrů toku Metuje od věcí, které do řeky nepatří. Meandry, tišiny i šumné spády s kšticemi vodních trav a až dvoumetrové hlubáně. Stromy, spousty květin, čistá voda. A v tom všem – odpadky. První šedesátilitrový pytel jsem naplnil za třicet minut. Lahve, zejména plastové, byly všude. Na březích, ve vodě, ve větvích, v kořenech, některé ještě s páchnoucím obsahem. Atmosféru odpadového hororu doplňovaly drapérie plastových tašek, obalů a fólií. Spousty zbytků umělohmotných hraček, zapalovačů, lanek a sítí, bot a hliníkových plechovek. Celkem asi osm set padesát litrů drobných předmětů plus velkoobjemový odpad: kusy železa, hadice, metrový poutač na zmrzlinu, kolo z bicyklu, traktorová pneumatika, kusy koberců. Hlava silikonové panny… Jak se sem může tolik odpadů dostat? Vždyť na území mezi pramenem řeky a čištěným místem nás žije maximálně čtyři tisíce. Jde o systémové selhání, nebo přijde lidem opravdu normální hodit odpad do vody? Řada z nás se hněvá, když vidí plno plastů na mořském pobřeží či „plastové“ ostrovy uprostřed oceánů. Ale málokomu dochází, že oceán protéká v každém potoce či řece pod našimi okny.
J. Malík
Meč a štít svobodného světa zveřejnil podrobný manuál medicínské podpory „rozšířených forem vyslýchání“. V dokumentu CIA z roku 2004 lékaři popisují, jak správně aplikovat waterboarding, jak vhodně svázat vězně do stresové pozice a na jak dlouho lze uzavřít člověka v bedně, v níž se nemůže hýbat. Waterboarding, který od svého uvedení získal status jakési popkulturní ikony Západu, doporučují odborníci neprovádět déle než tři až pět dní; pak přestává být „z lékařského hlediska vhodný“. Naproti tomu miniaturní bedny se neukázaly být zvlášť efektivní, protože „mohou poskytovat úlevu od výslechů“. Když nepřítele CIA a našich svobod nezlomilo ani pohřbení zaživa, uchýlí se k hladovce. Pro případ nucené hydratace lékaři preferují zavedení plastového katétru do řádně lubrikovaného análu; dost hluboko, aby trubička nemohla „samovolně“ vyklouznout. Je to méně invazivní než nitrožilní výživa. Lékaři spolupracující s CIA zdůrazňují, že každé použití waterboardingu má být řádně zaznamenané pro další lékařské účely. Kde končí mučení – tam začíná výzkum.
R. Rops-Tůma