Již jsme si patrně všichni zvykli, že se do médií vyjadřují vzdělaní a často i poměrně chytří lidé k věcem, kterým vůbec nerozumějí. Říkáme jim odborníci a tomu, co vyslovují, názory. Tyto názory jiná média ráda citují, čímž jim dodávají na váze. Názory profesora Václava Klause na globální oteplování pak zmrazují úsměvy na tvářích a názory vypravěče Václava Cílka vyhánějí myslivce na hranice. V druhém srpnovém týdnu se v zavedené praxi objevila novinka: moderátorka DVTV Daniela Drtinová se rozhodla internetovému světu dokázat, že názory mají i lidé hloupí. Jaké? Například se bojí, jak ukázala zpěvačka Olivie Žižková, nebo se strach snaží využít ve svůj prospěch, jak předvedl bývalý policista Stanislav Huml. Obojí je pochopitelné. Méně pochopitelný je ovšem fakt, že šíření těchto názorů proběhlo v médiích naprosto přirozeně. Citace, komentáře, glosy. Prostor a váha jako u profesorů a pohádkářů. To, po čem by z logiky věci měl jít bulvár, se stalo běžnou agendou takzvané seriózní žurnalistiky. Otázka je, zda za tím stojí touha po čím dál větší senzaci, anebo – a to by bylo horší – absence rozlišovacích schopností.
T. Čada
Z vyjádření představitelů Komunistické strany Čech a Moravy k otázce uprchlíků musí být nejeden občan zmaten. Například podle poslankyně této strany Miloslavy Vostré „je šokující, že v těchto dnech, kdy islámští teroristé den co den útočí na Evropany, pozváni některými západními politiky, vláda vůbec o přijetí nějakých arabských uprchlíků uvažuje“. Předseda strany Vojtěch Filip nezůstal pozadu: „je tu zvlášť smutný fakt, že se vláda svým rozhodnutím postavila proti rozhodnutí Poslanecké sněmovny, která řekla své jasné ‚ne‘ kvótám v rámci přerozdělování utečenců. Žel, každý den jsme svědky krvavých útoků napříč Evropou. Přesto se vláda nepoučí a dělá ty stejné chyby jako sousedé, kteří teď litují, že utečence vůbec ‚pozvali‘ a přijali mezi sebe.“ Čtenáře nad těmito řádky napadá otázka, co má tato strana kromě svého názvu s komunismem vlastně společného. Kdo jiný než komunisté by měl chápat nutnost solidarity s lidmi z různých koutů světa? I přes pár jednotlivých výjimek je tak KSČM nejkonzervativnější stranou ve sněmovně, která, slovy Petra Uhla, spojuje všechny špatné vlastnosti české povahy, jako jsou xenofobie a maloměšťáctví. Čeští „komunisté“ by pro dobro ideologie, kterou naoko hlásají, udělali nejlépe, kdyby se sami rozpustili.
O. Hudec
Spravedlnost, pokrok a humanismus – to jsou hodnoty, o které už lid nestojí ani v akčním výprodeji. Vyměnit lid nelze, vědí i v Deníku Referendum, a tak navrhují: „levice se potřebuje naučit vyprávět pohádky“. Konečně! Když už máme dost sebereflexe na to, abychom lidem slibovali levnější chleba (stejně ho berou u Babiše), musíme vystresovanému společenskému materiálu, vzpíráli se klasickému hnětení, alespoň něco napovídat. Pohádky. A není to pro „moderní západní levici“ špatný program – přinejmenším mu nelze vyčítat utopistické blouznění. K vypravěčství pohádek se druží pokročilá umění jako přebalovat lid a vařit mu kašičku, ovšemže jen diskursivní. Procento dětí žádostivých alespoň virtuálního vítězství dobra nad zlem bude mezi oprávněnými voliči perspektivně nabývat. Na státní příspěvek za volby to ještě postačí. Vlastnické poměry budou zas o něco pevnější – a pokladnice národní mytologie má naději, že bude obohacena o nový podžánr. Pohádky o porážce velkého zla a vítězství menšího.
R. Rops-Tůma
V Riu de Janeiro si dali dostaveníčko nejen sportovci, jejich manažeři a fanoušci z celého světa, ale také prostitutky ze všech koutů Brazílie. Deník El País věnoval těmto mladým ženám pozoruhodnou reportáž: mnohé z nich prý přijíždějí do Ria se snem konečně si vydělat na studium a jednou provždy opustit nenáviděnou branži. Jenže zatímco profesionální sport vydělává jako nikdy předtím a ze zisků sportovního byznysu něco ukápne i samotným sportovcům, s profesionálním sexem už to tak slavné není. Ani pornoherečky a pornoherci dnes nebohatnou snadno, natožpak prostitutky. Přesto to zkoušejí. Co se nezdařilo během předloňského mistrovství světa ve fotbale, může vyjít na olympiádě; lepší příležitost k prostituci už v krizí zmítané Brazílii zkrátka nebude, ostatně další stadiony už není za co stavět. Co na tom, že miliardy nalité do betonu mohly putovat do školství a vzdělání, aby bylo dostupné nejen těm, kteří se dokázali správně narodit – kdo není neschopný a líný, na školné si vydělá. Třeba blowjobem pro kapitány olympijského průmyslu. Svět tak koneckonců zůstane v symbiotické rovnováze: vždyť i oni přijeli Brazílii vysávat.
M. Špína
Po úspěších legalizace měkkých drog na americkém kontinentu svítá na lepší časy i v Evropě. Starý kontinent se v tomto ohledu v posledních dvaceti letech příliš neposunul a v mnoha státech naopak posílily strany plédující pro represivní přístup. Změna kursu by letos mohla přijít z nečekaných končin. Italský parlament by v září měl projednat zákon, který by povoloval držení i pěstování menšího množství konopí. Italské věznice přitom kvůli současnému prohibičnímu zákonu, jednomu z nejpřísnějších v Evropě, praskají ve švech. Zákon má slušné šance být přijat hlasy vládní většiny i velké části opozice. Proti je jen konzervativní katolická pravice, které však vadí kdeco, od migrantů přes homosexuální sňatky až po hluk po desáté hodině večerní. Nečekanou roli má v celé záležitosti armáda. Její farmaceutické centrum má být první legální velkopěstírnou konopí a vojáci v rámci pilotního projektu již sklidili prvních padesát rostlin. „Na konci letošního roku chceme vyrobit alespoň metrák konopí,“ potvrdil tisku náčelník pěstitelů armádní marihuany, plukovník pozemního vojska Antonio Medica.
J. Horňáček