Tradiční náboženské systémy hlásící se k proroku Abrahámovi – tedy judaismus, křesťanství a islám – jsme na začátku nového milénia považovali za anachronismy, které se pomalu ukládají k věčnému spánku. Málokdo čekal, že za několik málo let začnou nabírat na politické síle a jejich vliv na světové dění bude růst. Nejde však zdaleka pouze o neustále omílaný islám. I křesťanství jako by se především díky papeži Františkovi probíralo z letargie v pohodlné historické škatulce a rozpravy o jeho budoucnosti, případně o papežově levicovosti pravidelně plní i mainstreamová média. Aby ale bylo jasno: František není žádný marxista, a pokud chcete vědět proč, přečtěte si text Jakuba Horňáčka. Není náhoda, že má sociologie náboženství významnou tradici právě v extrémně sekularizované Francii – Tomáš Dufka představí diskusi o příčinách novodobého islamismu, která nyní rozděluje francouzskou politologickou scénu, a v rozhovoru s Jeanem-Pierrem Dupuym se dozvíme, jaký je vzájemný poměr násilí a posvátna, i to, proč Francouze pohoršuje přísaha na Bibli. Sekularizovaný svět bez náboženství, který si paradoxně přeje jak levice kráčející v Marxových stopách, tak radikálně pravicoví strážci čistoty krve, nás zatím nečeká. A tak v dnešní době, kdy se zdá, že někdo hodil do soukolí dějin pajcr, se k tradičním náboženstvím upínáme jako k prošlé záruce kdysi soudržné společnosti.
Příbuzné články
editorial
Judith Butler, jedna z nejvýznamnějších filosofek a feministických teoretiček současnosti, jejíž myšlení je hlavním tématem tohoto čísla, se už dávno nezabývá tím, jak si správně hrát na ženy...
editorial
Insitní nebo naivní umění, art brut, umění outsiderů, umění v surovém stavu – je vlastně jedno, jak to nazveme. Hlavním znakem této tvorby je kromě emocionality, autenticity...
editorial
Jeviště, nebo prázdný prostor? Divadelní inscenace, nebo inscenování reality? Může scénický design ovlivňovat společnost, nebo by měl raději důsledněji pokoušet meze divadla?