Kdo lže, krade, praví lidová moudrost. Před nedávnem se o tom přesvědčili hudebníci, jejichž jména si bez optání umístili na plakát Ostraváci z Bloku úsvitu proti myslivizaci, nebo jaký název zrovna mají. Slibovaní rapper Marpo i kapela Citron odmítli, že by kdy měli v úmyslu sdílet stage s Tomášem Hnídkem z Ortelu 88, a Marpo zvažuje i žalobu. Proč lhát o vystoupení Citronu, když by určitě rád přijel Aleš Brichta? Asi nemá na autobus. Ale kvůli malým nácíčkům bychom neměli zapomínat na ty veliké nácky. Miloši Zemanovi vyšla kniha rozhovorů, vedených někdejším politikem Národní strany a nyní zástupcem šéfredaktora xenofobních Parlamentních listů Radimem Panenkou. Reklamní kampaně se ujal jordánský vysoký komisař OSN pro lidská práva Zaíd Husajn, který pana prezidenta zařadil mezi takové osobnosti jako Donald Trump, Marine Le Penová nebo pánové z Islámského státu. Titul lháře měsíce ale získává Andrej Babiš za výroky o koncentračním táboře v Letech, které po pár dnech a konzultacích s PR specialisty odvolal a jal se usilovat o odstranění současného koncentráku pro vepře. Kdo nejvíc krade, musí zřejmě nejvíc lhát. Už se asi zapomnělo, že ta lidová moudrost má být varování, ne manuál.
S. Vandrovec Špaček
Filipínský prezident Rodrigo Duterte krátce před důležitým summitem zemí jihovýchodní Asie a USA nazval amerického prezidenta Baracka Obamu „zkurvysynem“. Podobného označení se pak dostalo ještě několika dalším osobnostem mezinárodního veřejného života, včetně papeže Františka. Média se na Dutertova slova lačně vrhla: každodenní výpady Donalda Trumpa již publikum omrzely a prezident s vizáží stánkového prodavače má potenciál komičnosti. Stranou tak zůstaly důvody, jež vedly k výbuchu hněvu filipínské hlavy státu. V rámci prohibicionistického tažení dal Duterte volnou ruku těm, kteří zabijí v ulicích dealery drog. Mrtvých je už přes dva tisíce a jednotlivé případy často vypovídají spíše o vyřizování účtů mezi znesvářenými frakcemi. Domnělí překupníci jsou nezřídka oběťmi davového lynče, mučení či brutálních útoků, což se na summitu údajně chystal Obama kritizovat. Duterte však má i přesto u obyvatel vysokou podporu. Všeobecný společenský konsenzus je tou nejnebezpečnější drogou, jakou lidstvo vymyslelo.
J. Horňáček
Podstatná část českého národa o nenáviděných imigrantech tvrdí, že „neumějí makat“ či že „se tam jen válej a nedělaj nic“. Tihle všeználci by však měli do zemí Jihu, z nichž migranti utíkají, vyrazit a vyzkoušet si tamní živobytí. Putovat se džberem kilometry k nejbližší vodě horkem afrického Sahelu. Nadýchat se pesticidů při otrocké dřině na plantážích. Dolovat s konžskými dětmi kobalt, který končí v našich mobilech. Zkusit žít pod dolar na den jako skoro dvě miliardy lidí. Je skutečně tak divné, že tito lidé odcházejí do zemí blahobytu? Viníky neutěšeného stavu světa jsou bohaté země a korporace nadále drancují chudé státy. Pořád ale jako bychom si nechtěli připustit, že na seznamu cizopasníků figuruje také Česko. Češi se sice přímo nepodíleli na historické kolonizaci, která je příčinou řady světových politických problémů, ale dnes i naše trvalá nadspotřeba ničí chudý Jih. Také my se podílíme na destabilizaci států, válkách a vývozu zbraní, který jen za loňský rok v Česku činil pět miliard korun. Naše republika má jednu z největších ekologických stop na hlavu. I obyvatelé České republiky oteplují planetu, způsobují vysychání jezer a vymírání moří, i kvůli nám hoří pralesy. Namísto nenávisti vůči těm, kteří kupodivu míří „za lepším“, bychom se měli všichni na Severu rychle zasadit o změnu světa ovládaného ekocidními korporacemi. Pokud by se odstranilo nesmyslné bohatství a neúnosná chudoba, skončila by i obávaná migrace.
J. Malík
Nestává se, že by se úřadující prezident Spojených států dostal do hledáčku hudebních publicistů. Baracku Obamovi se to přitom za jeho osmileté působení v Bílém domě přihodilo hned několikrát – naposledy, když před pár týdny zveřejnil svůj pravidelný letní playlist na službě Spotify. Obama si podobnými kroky pěstoval pověst chlapíka, se kterým byste za jiných okolností u piva s chutí probrali dění na atlantské rapové scéně. Před nedávnem navíc ohlásil, že se Bílý dům na jeden den otevře veřejnosti. Stane se tak počátkem října v rámci akce South By South Lawn, která už svým názvem odkazuje na známý texaský festival South By Southwest, jehož se letos zúčastnil. V plánu jsou, stejně jako v případě mateřské akce, nejrůznější přednášky, promítání filmů i hudební vystoupení. Přesný program ještě není znám, láká ale už samotná myšlenka – setřít protiklad mezi „my“ a „oni“. Jaký rozdíl oproti pánu Pražského hradu, který své sídlo nedávno přeměnil v nedobytnou pevnost!
M. Zoul
Tak dlouho se opakuje, že k nejlepšímu z možných světů není alternativy, až se vyskytne Alternative für Deutschland. Vyplašení liberálové nadávají levici, že selhala v edukaci svého voličstva, zatímco frustrovaná levice spílá liberálům za pokrytectví a celkovou intelektuální nedochůdnost – a to vše sledují najedení a odpočatí konzervativci, kteří se popadají za břicho. Někde pod jevištěm dovrzávají převody starého kolovrátku o lidu, který odmítá pochopit svoji historickou úlohu a opakovaně volí autoritáře, krajní pravici a jiná sprostá slova. Na základě terénního pozorování si dovoluju vyslovit předběžnou hypotézu, že „lid“ má především plné zuby vykladačů dějin. Zejména pak touží, aby mu všichni políbili záda, protože jakmile slyší o idejích a hodnotách, instinktivně si hlídá osobní věci. Z posledních desetiletí si odnesl aspoň takové poučení – na rozdíl od některých intelektuálů. Pořád je lepší lejno v hrsti než pečený holub na střeše. Když nic jiného, přinejmenším vám ho nikdo nesebere.
R. Rops-Tůma