eskalátor

Kampaň před krajskými a senátními volbami je v plném proudu a známy jsou už také výsledky studentských voleb na středních školách, které pořádá organizace Člověk v tísni. To, že tyto volby mají význam pouze symbolický, je všeobecně známo. Studenti a studentky proto volí často spíše provokativně. Přesto jsou výsledky hlasování znepokojivé. To, že hnutí ANO bez jakéhokoli ideového základu či programu získá značnou část procent, se dá ještě omluvit politickým tápáním mládeže. Horší je, že díky středoškolákům by se do krajských zastupitelstev dostalo v některých krajích dokonce několik xenofobních uskupení najednou. Opět tak vyvstává otázka, jak kvalitní je české školství a zda by nestálo za zamyšlení, nakolik studenty vede ke kritickému zkoumání současného světa a nakolik po nich žádá pouhé memorování údajů. Výsledky nedávných slovenských voleb, ve kterých Kotlebovi fašisté výrazně bodovali u prvovoličů, jsou odstrašujícím příkladem.

O. Hudec

Ministr zemědělství Marián Jurečka vyhlásil, že se vládní koalice shodla na snížení daně z přidané hodnoty na pivo a potraviny. Na internetu to hned vřelo, co všechno ti prohnaní politici před volbami pro hlasy neslíbí. Ukázalo se ale, že koalice se na ničem nedohodla. Dohodu popřel jak Bohuslav Sobotka, tak Andrej Babiš. ČTK se spletla. Lidovecký šéf Pavel Bělobrádek se omluvil a ruch ­utichl. Den poté se objevila zpráva, že se chystá přejmenování piazzetty Národního divadla. Nově se bude jmenovat buď náměstí Václava Havla, nebo Havlovo náměstí. A na pražském magistrátě se rozpoutal lítý koaliční spor. První variantu prosazuje koalice, druhou naopak opozice. Profesor českého jazyka Karel Oliva obě strany uklidnil vyjádřením, že „z jazykového hlediska jsou obě varianty správné“. Načež poslanci a poslankyně Úsvitu připravili další ze série bláznivých návrhů zákonů, tentokrát o znárodnění majetku Zdeňka Bakaly. V jeho odůvodnění se mimo jiné píše, že „tento způsob vyvlastnění bývá označován jako znárodnění (nacionalizace), přičemž některé subjekty se k němu vyjadřují negativně, např. katolická církev v encyklice Dilectissima nobis z roku 1933“. Budoucí historici při bádání o osmatřicátém týdnu roku 2016 smíchy poprskají archiválie.

J. Gruber

Občas při návštěvě prodejen Levných knih žasnu, co všechno sem nakladatelé za pár korun odprodají. Chápu, že knihy Philipa Rotha v pestrobarevných obalech, jimiž je obdařilo nakladatelství Mladá fronta, se zcela míjejí s cílovou skupinou náročnějších čtenářů. Jak je ale možné, že ve chvíli, kdy vychází další z oněch papoušků, najdeme většinu knih dříve vydaných za ceny kolem padesáti korun ve výprodeji? Stejně tak chápu, že děti ani dospělé příliš nezaujme bizarní komiksová řada Malý princ od stejného nakladatele, proč ale potom v edičním plánu přibývají další pokračování? Proč začalo nakladatelství Paseka čistit své sklady a jejich knihy si můžete za zlomek ceny koupit v Levných knihách, a přitom ve své reprezentační prodejně u Fišera prodává stejné publikace za ceny původní? Selhává kvalitní literatura, nebo spíše marketing nakladatele? Ve výsledku se čtenář sice raduje, jak dobře nakoupil, také si ale dobře rozmyslí, do čeho investuje příště. S nákupem nového Rotha bych, být vámi, ještě počkal…

J. G. Růžička

Na konci září obletěla svět zpráva, že se rozvádí jedna z nejznámějších hollywoodských dvojic. Hvězdný rozvod Angeliny Jolie a Brada Pitta přilákal pozornost nejen bulvárních novinářů, ale také komentátorů seriózních novin a dokonce feministek a feministů. O tom, že o ukončení manželství požádala Angelina Jolie, se totiž začalo hovořit jako o emancipačním skutku ve světě, kde je stále běžným jevem, že stárnoucí muži žádají o rozvod, aby mohli žít s mladší partnerkou. Slavný rozvod tak má být jakousi symbolickou odvetou patriarchálnímu a machistickému úzu. Jak toto převrácení rolí pomůže ženám, jež nežijí ve světě filmových hvězd, není známo. Ve společnosti spektáklu je sice iluze, že životy VIP osob ovlivňují každodennost ostatních, dosti oblíbená, jedná se však o podobně platnou představu, jako že narůstá­li majetek bohatých, chudí automaticky bohatnou s nimi.

J. Horňáček

Magických 21 minut a 18 sekund rozhovoru v publicistickém videokanálu DVTV opět připomnělo, jak vypadá personální politika Babišova hnutí ANO. Na Praze 6 se o senátorské křeslo uchází Vlastimil Harapes – baletní mistr, známé jméno. Což je zřejmě jediný důvod, proč je právě on Babišovým (nezávislým) kandidátem, ačkoli se ti dva spolu ani nesetkali. Harapes hned na začátku rozhovoru oznamuje, že ho oslovil Martin Stropnický, aby „tam byl někdo přes kulturu“. „Hlavně si myslím, že bych mohl pro ty lidi něco udělat,“ odhaluje své motivace Harapes. A dodává: „Hlavně se mi líbil ten slogan ‚Chceme lepší Česko‘.“ Tím je vlastně v kostce řečeno, s čím boduje druhá největší vládní a v průzkumech veřejného mínění nejsilnější česká strana. Názory? Představy o provedení konkrétních veřejných politik? Ne, na co, stačí přece předvést obličej celebrity (pochopitelně s Babišem v pozadí, aby bylo jasné, kdo za kandidátem stojí), doplnit ho nějakým pěkným a dostatečně vágním heslem a volební úspěch je na světě. Je to podobná technika jako při výrobě kraslic: protože v nich není žádný obsah, který by se mohl zkazit, mohou vydržet překvapivě dlouho.

K. Kňapová