Obsese politickou korektností k antisystémovým stranám i politikům tak nějak patří. Právě ji je potřeba zrušit a mluvit o věcech tak, jak jsou, nejlépe se zapojením selského rozumu. Co však výraz politická korektnost skutečně znamená? V češtině pro něj máme pěkné synonymum: slušnost. Ta dnes musela ustoupit pojmům jako národní zájem nebo tradice. Je považována za nadstandard, za něco, co si třeba jednou zase budeme moct dovolit, až vybojujeme všechny ty bitvy o zachování vlastní existence s kulturami, které jsou na neslušnosti přímo postavené. Jedinou zbraní, jak s neslušnými zatočit, je tedy odhodit slušnost vlastní. Zkusme si to ale nejdřív vyzkoušet v malém: v kruhu rodiny, přátel, kolegů z práce, spolužáků. Buďme politicky nekorektní vůči těm nejbližším, řekněme jim, že jsou hnusní, hloupí, málo vydělávají a že s nimi vlastně nechceme mít nic společného. Až touhle malou zkouškou projdeme a svět kolem nás bude lepší, teprve potom dejme hlas politicky nekorektním i u voleb.
J. G. Růžička
Boj českého Ježíška proti komerčnímu konkurentovi Santa Clausovi pokračuje i letos – 9. prosince dojde na masové vypouštění dopisů Ježíškovi do nebe na balóncích firmy Smart Baloons. Loni se jich při této akci vzneslo přes osmdesát tisíc na stovkách míst České republiky. Hurá, rekord! Cílem zřejmě je poslat české přírodě ještě více odpadu. Firma Smart Baloons na svém webu tvrdí, že jejich zboží je stoprocentně italské. Na můj dotaz, kde jsou v Itálii kaučukovníkové plantáže a zda jde skutečně o přírodní kaučuk, a ne jeho syntetickou náhražku, firma neodpověděla. Pokusem o další rekord jistě bude potěšena i německá firma Riessner–Gase, jejímž heliem se balónky plní. Je smyslem události skutečně propagace českých hodnot, anebo jde především o německoitalský byznys, jemuž Češi skočili na lep? Zdá se, že akce má při cca dvou stech kilogramech odpadu z balónků zanedbatelný ekologický dopad. Asi ano. Horší je etická stránka věci: jak samozřejmé je dnes znečišťovat, a navíc se přitom schovávat za děti. Co příště Ježíškovi raději zasadit rekordní počet stromků?
J. Malík
„Mluvíte moc složitě!“ – „Je to příliš abstraktní!“ – „Běžní lidé vám nikdy nebudou rozumět!“ Abstrakce byla kdysi ctností a věda byla ráda složitá. Vlivem mediálního provozu, který si váží vědecké znalosti přinejlepším jako kuriózního infotainmentu, klouzáme dnes po plošině postpravdy. Vyčítání abstrakce a komplexnosti myšlení se stalo novou normou posuzování praktičnosti základního výzkumu. Vždyť kdo nedokáže vysvětlit své myšlenky jednoduše, nemůže svému oboru pořádně rozumět. Tahle úvaha je ovšem promyšlenou lží. Zjednodušená myšlenka nikdy úplně neodpovídá původní, komplexní úvaze a požadavek mluvit jednoduše dělá hlupáky paradoxně hlavně z publika. Problém navíc není abstrakce sama, ale to, že historicky měl patent na abstrakci úzký okruh intelektuálně nadaných evropských mužů, jejichž přístup ke vzdělání byl navíc podmíněn sociálním a ekonomickým postavením. Abstrakce tak měla unifikovanou podobu. Co by se stalo, kdybychom ve vědě dali prostor „cizím“ abstrakcím – těm, které ze světa derivuje zdravotní sestra z Aše, dělník v závodech Foxconnu v Shenzenu, matka rodiny bydlící v bangkockém slumu? Abstrakce není privilegium, je to výraz lidského myšlení vůbec.
L. Likavčan
Antiprohibicionisté často v nadsázce tvrdí, že největším distributorem drog je díky legislativě stát. V některých zemích však policie usilovně pracuje na tom, aby tomu tak opravdu bylo. Na konci listopadu francouzský deník Libération odhalil, že za krytí policistů z protidrogového bylo do země propašováno na čtyřicet tun hašiše. Francouzští policisté mají zřejmě smysl pro absurdno, takže celou věc zamaskovali jako protidrogovou operaci. Už v minulém roce se objevil obdobný skandál, když si dva kriminalisté vzali z trezoru přes padesát kilo kokainu. Oba případy ukazují, že mezi policií a organizovaným zločinem se vytvořila pro obě strany výhodná symbióza. Potvrzuje se tak postřeh sociologů, že policie spíše hledá s organizovaným zločinem kompromisní soužití, než že by ho důsledně potírala. Záležitost může vyřešit jen strukturální reforma – legalizace drog.
J. Horňáček
Na cigaretové krabičky se už i u nás dostaly sugestivní fotografie možných následků kouření. V době, kdy jsme z výchovy dětí na oficiální rovině de facto vymýtili negativní motivaci, sami se jí častujeme. Princip předběžné opatrnosti začíná nabývat obludných rozměrů a podob. Požadujme proto příplatek za rizikové zaměstnání pro všechny trafikanty, kteří výmluvným krabičkám musejí být vystaveni. Symboly nesporně promlouvají, a tím jednají. Vždyť kdo by obklopen vší tou rakovinou nakonec sám neochuravěl? Snad ten, kdo se snaží být zdráv v nemocné společnosti? Je to ještě možné? Sugesce je věc přemocná a o schopnosti mysli vytvářet realitu už ví své i kvantová fyzika. Při nastolené důslednosti požadujme též následující: Vše, co je zobrazeno na cigaretách, bez debat patří i na kapotu každého auta, a to v adekvátní velikosti. Na sáčcích cukru a cukrovinkách ať se skví diabetikova noha, k veškerým televizorům ať jsou novomanželům přikládány rozvodové formuláře, neboť je vysoce pravděpodobné, že se ti dva při jejich nadměrném sledování navzájem odcizí komunikačně a posléze i citově, obaly masa ze zvířat pocházejících z velkochovů nechť zobrazují jejich týrání. Když už varovat, tak důsledně!
P. Vašíčková