Nový ministr pro lidská práva Jan Chvojka podal první vyjádření, jak hodlá ke své pozici přistupovat. Potvrdil tak pesimistický názor, že se výměnou na tomto postu Bohuslav Sobotka pouze snažil zbavit nepohodlného Jiřího Dienstbiera a polepšit si v průzkumech před blížícími se volbami. Jak jinak si vysvětlit slova Chvojky, že chce „prosazovat lidská práva pro všechny a vyvinout větší úsilí, aby lidé v sociálně vyloučených lokalitách posílali své děti do škol a sami pracovali“, nebo jeho přání být „ministrem pro všechny, ne jen pro menšiny“. Další jeho výroky – kritizující ombudsmanku Annu Šabatovou a schvalující faktické vykostění zákona o sociálním bydlení tím, že nebude pro obce závazný – tomuto názoru jen nahrávají. ČSSD tak působí dojmem, že nadále opouští ty progresivní pozice, díky nimž by mohla být zajímavá pro levicové voliče.
O. Hudec
Server Lidovky.cz publikoval výsledky svého projektu, jehož cílem je vizualizovat skutečnost našich virtuálních životů. Seriál nese název Češi v zajetí sociálních bublin a ukazuje, že uživatelé Facebooku využívají informační zdroje dle svých preferencí a dle nich se také kloní k politickým stranám a názorům (pozor, jen na Facebooku, nikoli reálně, alespoň zatím). „Prošli jsme data více než 360 000 uživatelů Facebooku a zjistili jsme, že zdroje informací, které sledují příznivci tradičních a antisystémových stran, se zásadně liší.“ Fakt je, že k podobnému závěru lze dojít i úvahou od stolu, na druhou stranu zkoumaný vzorek je široký, veškeré podklady k závěrům jsou volně dostupné a metodika je k dispozici. Výzkum by tak mohl být validní – kdyby si ovšem projekt sám nepodkopával nohy. Prvním problémem je volba zastoupených „stran“. Zatímco výběr těch „systémových“ je ještě jakžtakž pochopitelný, ty „nesystémové“ jsou dosti nesourodou směsicí. Potkává se zde politickými ambicemi jistě oplývající, ale zatím jen protestující a „perzekvovaná“ iniciativa Islám v České republice nechceme s parlamentním a soudě dle sněmovního chování ryze systémovým Úsvitem či židovským spiknutím posedlou Národní demokracií, jejíž volitelnost se patrně bude podobat jistě „systémové“ Koruně České. V tomto případě, zdá se, metodika odpovídá nahodilosti. Druhý problém spatřuji ve výběru takzvaných alternativních médií, který nekoreluje se zastoupením médií mainstreamových. Patrná je absence jakýchkoli významných levicově či anarchisticky orientovaných médií, ovšem absentují i jiné populární servery (například Finmag), které svým informačním zacílením jistě spadají do dané kategorie, podobně jako zastoupený vládní projekt HateFree. O čem mohou výsledky výzkumu vypovídat, když pro něj například rozdíl mezi voličem TOP 09, Stranou zelených či Piráty není podstatný?
T. Čada
Práca v sľubne sa rozrastajúcich kníhkupectvách predstavuje pre mnohých vysnívané povolanie. Niektorým sa tento zdanlivo prekrásny sen i podarí splniť, no vzápätí, s prvou výplatnou páskou, prichádza krutá realita. Profesia kníhkupca sa v posledných rokoch dostala na spodné priečky platových tabuliek a alarmujúce je najmä to, že hoci tržby a zisky takýchto spoločností z roka na rok stúpajú, platy oproti tomu zúfalo klesajú. Vyzerá to ako zápletka vystrihnutá z typicky československého humoristického románu. Túto skutočnosť podporuje i to, že na riadiace funkcie sa často dostávajú páni, ktorí pred našlapnutou kariérou v expandujúcich kníhkupeckých sieťach knihu videli akurát tak za výkladom pri sobotňajšej prechádzke obchodným centrom. Čo teda s tým slúžiacim plebsom, ktorý z lásky ku knihám bude pracovať v knižnom korporáte za minimálny plat, s nepreplatenými nadčasmi, víkendovými zmenami a ešte bude mať z toho radosť? Načase, aby svoje informáciami presýtené hlavy ponorili aj do niečoho iného, ako do voňavých stránok a začali uvažovať, ako z tohto začarovaného kruhu von. Pretože ak to takto ďalej bude pokračovať, ľahko sa vám môže stať, že na otázku, či máte Jane Austenovú, dostanete od „erudovaného“ personálu jednoznačnú odpoveď: „Samozrejme, veď pred týždňom predsa mala autogramiádu oproti.“
T. Cyprichová
Obývákem zní koledy z rozhlasu, dětské ruce věší ozdoby. Kuchyní voní cukroví, ruce v chňapkách vytahují z trouby plech. Koupelnou otřásá němý řev, zvlhlé ruce vytáhly Frantu z vany a on se teď topí ve vzduchu. Advent pro něj jsou: únava z nedostatku zimního spánku, týdny hladovění, strojové zacházení ze strany rybářů, z nichž mnozí nevěří, že by Franta dokázal cítit bolest. Dokáže to ale až moc dobře, poslední měsíc nedělá skoro nic jiného. Při přelévání z nádrže do cisterny si odřel čelo. Když ho vychrstli z cisterny do kádě, utržil pořádný šrám na hřbetě. Potom ho nemohli vytřepat na pult, protože se mu v síti zachytila ploutev. Kdyby rozuměli jeho němému křiku, vymotali by ho; ale nerozumějí, tak mu ploutev prostě utrhli. A teď se jej opět zmocnily jakési ruce, vytáhly ho z vody a pokládají ho na stůl. Bytem zní vznešené sakrální písně o božském sebeobětování a čisté lásce. Ruka se chápe paličky. Palice dopadá Frantovi na čelo. Tma. Svátky klidu a míru jsou tu. „Mami, on ještě žije?“ „Ale ne, zlatíčko, to jsou jen nervové záškuby.“ Tma.
S. Vandrovec Špaček