V Paříži se v poslední březnový den zrodilo nové hnutí. Po rozsáhlých protestech proti nové reformě zákoníku práce se na Place de la République, historickém místě levicových demonstrací, usadilo několik stovek mladých obyvatel francouzské metropole. Nové hnutí Nuit debout sází na sílu paradoxů. Přes noc se schůzuje a ráno improvizované městečko mizí. Oficiálně hnutí nemá žádné požadavky. V šlápějích jakobínské tradice byl schválen nový kalendář, spočívající v nikdy nekončícím březnu, měsíci, jehož jméno ve francouzštině odkazuje na boha války a konfliktu. Samotní noční debutisté však působí dojmem tvrdohlavých, nicméně mírumilovných osob. Zdaleka ne všichni ovšem hnutí fandí. Staří levicoví papaláši si lámou hlavu, na co si to ta mládež zase hraje. Socialistická primátorka Paříže Anne Hidalgo pro změnu demonstrující obvinila, že si náměstí Republiky svou přítomností přivlastňují. Ve městě, které je urbanisticky stále více šité na míru boháčům a turistům, totiž není pro občanská hnutí místo. A to ani v případě, že jsou přízrakem rozplývajícím se při rozbřesku.
J. Horňáček
Přednášky profesora ekonomie a bývalého prezidenta České republiky Václava Klause nabízí agentura Speakers Associates za poplatek od 670 000 do 1 670 000 korun. Klaus tak patří mezi nejdražší řečníky, které si můžete na trhu koupit. Ještě o trochu dražší jsou bývalí američtí prezidenti a Michail Gorbačov, jehož cena je pouze na vyžádání. Pokud hledáte levnějšího spíkra, chcete však, aby měl Nobelovu cenu, nelze než doporučit Lecha Walęsu. Prakticky za babku je k mání Joschka Fischer nebo Garri Kasparov. V hlavě tedy hlodá otázka – jak je v této konkurenci možné Václava Klause střelit tak draze? Notabene, když jeho sebrané spisy nejsou s to prodat ani v Levných knihách? Ten kapitalismus je stejně divná věc.
J. Gruber
V komentáři Romana Jocha nazvaném Chvála daňových rájů, který 8. dubna otiskly Lidové noviny, se dočteme, že daňové ráje jsou pro ekonomiku vlastně přínosem. Zabraňují totiž přílišnému zvyšování daní a jsou tak jakousi pojistkou proti ožebračování obyvatel. Špatné prý je pouze, když je využívají politici, protože ti by podnikat vůbec neměli. Jak píše Joch: „Buď chci podnikat, vydělávat penízky, a tudíž svou firmu zaregistrovat v kterékoli zemi světa. Anebo chci být demokratickým politikem, být zvolen.“ Háček je v tom, že tihle vyčuraní podnikatelé nepodnikají v daňovém ráji, ale někde úplně jinde a přes daňové ráje „penízky“ jen perou. Využívají tedy podnikatelské prostředí, které ze svých daní platí ti ostatní. Je zřejmé, že obohacování se na úkor druhého je vysoce nemorální. Proč tedy není i trestné? Odpověď nám dala data uniklá z Panamy. Je totiž výhodné pro spoustu politiků a vlivných byznysmenů. Doufejme, že panamská kauza povede k tomu, že se daňové ráje pro obyvatele civilizovaných zemí stanou nelegální.
J. G. Růžička
O Andreji Babišovi se nedá říct, že by byl schopným politikem. Výsledky jeho vládnutí na ministerstvu financí jsou rozporuplné, v mnoha městech se jeho strana rozpadá a jeho obhajoba v kauze Čapí hnízdo zněla zcela nevěrohodně, přestože na ní pracoval houf píáristů a poradců. Ovšem v nejkrizovějším momentu měl Babiš pořádnou kliku. ČSSD prohrála soud s advokátem Zdeňkem Altnerem, kterému bude muset zaplatit stovky milionů za právní služby ve sporu o Lidový dům. To zajisté oslabí kasu i image hlavní konkurenční strany hnutí ANO. A skandál kolem Panama Papers, v nichž se podle všeho Babišovo jméno nevyskytuje, pak činí z jeho dotačního podvodu bezvýznamnou provinciální zlodějnu. Dle Machiavelliho spočívá polovina úspěchu vladaře v příznivém osudu a náklonnosti štěstěny. To pro Babiše beze zbytku platí.
J. Sporný
Studenti oborů v oblasti kulturní sféry nemusí zoufat. Práce je dostatek. A občas se objeví nabídka, kterou prostě nelze odmítnout. Na facebookové stránce Práce v kultuře se začátkem března objevila lákavá inzerce. Centrum současného umění DOX vyzvalo vysokoškolské studenty arts managementu, dějin umění, teorie umění a nových médií, kulturologie a jiných humanitních oborů zaměřených na současné umění, aby se ucházeli o bezplatnou stáž. Jak inzerát trefně glosoval komentář pod příspěvkem: práce je bezplatná, tudíž za ni uchazeči nemusí nic platit. Během osmnáctihodinového pracovního týdne si mohou dobrovolníci mimo jiné zdarma vyzkoušet, jaké to je, připravovat výstavu, doprovodný program nebo katalog. Navíc se u toho mohou seznámit se zajímavými lidmi. Je vidět, že DOX drží prst na tepu doby. Když se v souvislosti s budoucími alternativami diskutuje o osvobozujícím potenciálu nepodmíněného základního příjmu, nabídka práce bez finanční odměny je vskutku neocenitelným kontrapunktem.
A. Bačíková
Tak nám vyhlásili Literu a opět si pokojně počkáme, než se zase za rok bude o literatuře mluvit v přímém přenosu. Přitom ještě v prosinci se zdálo, že letošní Litera bude jiná: „My, čeští spisovatelé, vyzýváme sponzora Českého slavíka Karlovarské minerální vody, aby se jasně morálně distancovaly od hodnot zpěváka Tomáše Ortela a jeho skupiny, jenž se umístil v této soutěži na třetím místě.“ Jenže řeči se vedou… a nic se nestalo. Sponzor se nedistancoval, organizátor raději nic neřešil a spisovatelé? Jako správná „paměť národa“ zapomněli. A tak zůstalo vydavatelství Torst ve svém odmítnutí účastnit se udílení cen osamocené. Přitom by si zasloužilo cenu za nakladatelský čin. Protože důslednost je dnes namístě.
T. Čada