Česká a slovenská média zachvátila po protestech v Hamburku vlna morální hysterie. Některá – například slovenský Trend – začala mluvit o levicovém extremismu jako o ještě horším, než je ten pravicový. Stoupenci levice prý dělají kravál, a navíc požadují změny ve prospěch většiny lidí, kteří s nimi mohou tiše sympatizovat. Demonstranti sice rozmlátili zejména levičáckou čtvrť Schanze a od jejich počínání se distancoval i samotný kolektiv legendárního místního squatu Rote Flore, ze všech anarchistů a dalších důsledně levicových skupin se stejně začal vytvářet veřejný nepřítel číslo jedna. Když se dnes někdo snaží poukázat na skutečnost, že ničení majetku není cílem, ale taktikou, jež navíc míří na specifické terče – luxusní auta či banky, dočká se obvinění ze sympatií k násilnostem. Nepomáhá ani zopakovat, že terčem těchto výtržností nejsou lidské životy, na rozdíl od lynčů náckovských chuligánů. Posvátnost soukromého vlastnictví trvá. Vášnivé pře kolem protestů v Hamburku dokázaly, že společnost je v první řadě kolektivní organizací lidských vášní – a všechny strany konfliktu jsou ochotny militantně obhajovat tu svou.
L. Likavčan
V otázce migrační politiky si Praha a Brusel nejdou vždy po krku. V pondělí 24. července česká vláda schválila další dotaci v hodnotě 24 milionů korun libyjské pobřežní hlídce. Do kasy tamních pohraničníků peníze poputují prostřednictvím mise unijních námořních sil Sophia. „Na rozdíl od evropských lodí může libyjská stráž vrátit nelegální migranty zachycené na moři zpět na pevninu,“ dodal premiér Bohuslav Sobotka. Dohoda s Libyjci spočívá v prostém triku: evropské síly nemohou nikoho vracet do Libye, protože není bezpečnou zemí – libyjská stráž si ale s uprchlíky může dělat, co chce. Ačkoliv sbor působí jen několik málo měsíců, nevládní organizace registrují už značně dlouhý seznam jeho nelidského zacházení s migranty. V Libyi neexistuje žádná opravdová vláda, takže stráž je fakticky placenou ochrankou evropských zemí, na kterou se nevztahují žádná vymahatelná pravidla. Není to ostatně poprvé, co Západ provádí externalizaci krutosti: obdobně se zachovaly Spojené státy v rámci programu „extraordinary rendition“. Sobotkova vláda se rozhodla vyslyšet volání po větším zapojení do rozvojové spolupráce tím, že přistoupila na krutost a cynismus.
J. Horňáček
Duchovní otec slovenského festivalu Pohoda Michal Kaščák kdysi vysvětloval, proč by nikdy nepozval velkou kapelu typu Red Hot Chili Peppers: „To je kapela, která vám jednak sebere rozpočet na kapely a zároveň i charakter festivalu.“ Škoda, že se tenhle rozhovor asi nedostal k dramaturgům tuzemské přehlídky Colours Of Ostrava. Nepustili by se do takového hazardu s identitou festivalu, jakou představoval právě skončený 16. ročník Colours. Letošní headlineři typu Imagine Dragons či Alt-J sice přilákali do Ostravy rekordní počet návštěvníků, opravdová síla festivalu ale v minulosti ležela jinde – ve vyváženém mixu jmen různých žánrů a velikostí, mezi kterými si každý našel své koně. Letos se dramaturgie řídila spíš heslem „Přijeďte na hvězdy, zůstaňte i na ostatní“. Takový model festivalu ale není vůbec ničím výjimečný. Pokud si chtějí Colours uchovat identitu, která z nich v minulosti udělala nejpozoruhodnější multižánrovou hudební akci u nás, měly by se z letošního škobrtnutí poučit a nasměrovat své ambice zpátky od kvantity ke kvalitě. Jinak jim hrozí, že o svou tvář přijdou docela.
M. Zoul
Rostoucí zájem o postavení zvířat a boom veganské kultury s sebou nesou i složitější morální otázky, než jen zda je nebo není správné zabíjet zvířata pro potěchu chuťových pohárků. Jedním z témat ostrých polemik je krmení psů a koček. Zatímco psa domácího někteří označují za všežravce, kočka je masožravá bezpochyby. Selský rozum proto logicky velí dávat jí maso. Důslední vegani ale považují za problematické sponzorovat zabíjení zvířat i v tomto případě. A výrobci si to uvědomují. I u nás už jsou proto k dostání čistě rostlinná krmiva jak pro psy, tak pro kočky. Hlavně zastáncům krmení syrovým masem při této představě vstávají vlasy hrůzou a veganům vytýkají, že svá zvířata týrají, když z nich dělají býložravce. Rostlinná krmiva však nejsou určena nějakým imaginárním býložravým psům či kočkám, jsou sestavována veterináři z řady rostlinných, případně syntetických zdrojů podle nutričních potřeb skutečných, masožravých psů a koček. Veganské granule proto nepředstavují o nic větší týrání než ty běžné.
S. Vandrovec Špaček
Všichni máme rádi bizarní videa debat z devadesátých let. Kdopak neviděl fenomenální Duel Milana Knížáka a Miroslava Sládka? Zjevně je mají rádi i lidé z Paralelní polis, a tak naplánovali debatu o tom, zdali festival Prague Pride „zlepšuje toleranci k homosexuálům a transgender jedincům, anebo jde spíše o přehnaný tlak na už celkem tolerantní společnost“. V panelu měl zasednout příznivec pravicové filosofie Luboš Zálom, anarchokapitalista Martin Urza, nacionalista Pavel Matějný. A transgender aktivistka Marie Feryna, která kvůli účasti Matějného nakonec přijít odmítla. Na organizátory se snesla smršť kritiky. Bylo jasné, že Feryna by hrála spíše roli terče posměšků než rovnocenného soupeře a navíc by diskutovala s reprezentantem skupiny, která LGBT lidem přeje fyzickou likvidaci. Její odstoupení z diskuse je pochopitelné a názory typu „zaznít mají všechny hlasy“ neobstojí, protože hrozby násilím jsou nepřijatelné. Na druhou stranu, při jiném zastoupení diskutujících jsme mohli zažít skvělou zábavu – jako když před pár lety ve studentském klubu v Celetné diskutovali Ondřej Slačálek a Roman Joch o feminismu.
O. Novák