Praha vykoupí pozemky pod Negrelliho viaduktem. V opravených obloucích vzniknou kavárny, galerie, bary nebo módní butiky. To všechno podle architektů vyjde na zhruba čtvrt miliardy korun. Na vizualizacích můžeme vidět davy mladých lidí, jak popíjejí kávu, jezdí na kolech a hrají volejbal. Pokud byste ale na obrázcích hledali legendární Pivnici U Fandy, budete pátrat marně. Jistě, nevzhledná a počmáraná budka by u nového, krásného a designově podařeného viaduktu působila jako pěst na oko. Ale nabízí se otázka: bude viadukt i „pro chudý“? Investice do oživení jedné z nejznámějších bývalých dělnických čtvrtí v Česku totiž působí jako typická ukázka gentrifikace. Karlín těmto tlakům čelí dlouhodobě. A i když se oblast v posledních letech výrazně proměnila, pořád se nedá říct, že by šlo o prémiovou čtvrť, jako jsou třeba Vinohrady. Vedle hipsterských kaváren a továrních hal přestavěných na newsroomy totiž v karlínských ulicích můžeme pořád vidět bohatou směsku různých společenských vrstev. I chudí patří ke společnosti, a pokud by město pár oblouků vyčlenilo na sociální projekty, místu by to jistě prospělo.
O. Novák
Kancelář architekta města Brna klade na komunikaci s obyvatelkami a obyvateli města, jakož i na participativní přístup k utváření jeho podoby čím dál větší důraz. Mezinárodní urbanistická konference Plán pro Brno v polovině září je pokračováním tohoto trendu. Propagační materiály slibují, že konference otevře diskusi o plánování budoucí podoby města a života v něm, a chlubí se množstvím expertů, kteří se jí zúčastní. Mezi devatenácti odborníky je ovšem jediná žena – v úloze moderátorky. Mnoho žen z domácí scény i ze zahraničí, které se věnují právě městskému plánování (Angela Million), veřejnému prostoru (Pavla Melková nebo expertky z takzvaného ženského oddělení vídeňského magistrátu), urbánní sociologii (Lucie Galčanová) či dopravě (Tatiana Kratochvílová), má přitom o tématu stejné, ne-li větší znalosti než zúčastnění experti. Chce snad magistrát ukázat, jak moc progresivně a komplexně přistupuje k práci se všemi občany a občankami? Nejenom výběr panelistů, ale i jejich odbornost totiž vyvolává také otázku, jak a kdo všechno vlastně má či může podle nás o budoucnosti měst rozhodovat. Co se týče participativnosti a úspěšnosti komunikace, inspirací by pro Brno mohla být právě i nedaleká Vídeň, kde na začátku tohoto měsíce proběhla konference FemCities.
L. Grešáková
Ekonom Lukáš Kovanda se ve svém komentáři pro Hospodářské noviny vysmál levicovým hipsterům a feministkám prosazujícím nepodmíněný příjem. Neuvědomují si prý, že nepodmíněný příjem nažene ženy zpátky k plotnám. A to je přece přesně to, proti čemu ta progresivní levice bojuje, když chce, aby se narovnal rozdíl v odměňování žen a mužů. Jenže feministkám a feministům jde o možnost volby, svobodu každého dělat co chce. Péče není podřadná. Každý by měl mít právo rozhodnout se, jestli se chce věnovat kariéře, nebo výchově dětí a podpoře partnera či partnerky. A být doma s dětmi je práce, nikoli dovolená. Jestliže druhá vlna feminismu horovala za to, aby se ženy z domácností vydaly do zaměstnání, šlo především o to, aby se finančně osvobodily a nebyly naprosto závislé na svých drahých polovičkách. Ovšem práce, ve které se člověk nerealizuje a za niž je mizerně placen, svobodu nepřináší. Ženy nyní vydělávají průměrně o dvacet dvě procenta méně než muži, a jsou tak ohroženější příjmovou chudobou. Navíc stále často pracují ve dvou směnách – v práci a pak doma, u plotny a za vysavačem. Předpoklad, že se ženy vzdají svých dobrých kariér kvůli mnohem nižší částce ve formě nepodmíněného příjmu, je hloupý. Pokud se však ženy pracující za minimální či o něco větší než minimální mzdu rozhodnou onu práci opustit, bude to pro ně naopak prospěšné.
J. Nejedlová
Na začátku září byl oznámen termín otevření pobočky Louvru v Abú Dhabí. Historickým milníkem bude sobota 11. listopadu – zahájení provozu se mají zúčastnit mnohé významné exponáty, například autoportrét Vincenta van Gogha či La belle ferronnière Leonarda da Vinciho. Arabská petromonarchie nasype do kasy nejznámějšího francouzského muzea několik set milionů eur, takže inaugurace se zřejmě zúčastní i francouzský prezident Emmanuel Macron. Právě trvalé výpůjčky do Abú Dhabí vyvolaly mezi francouzskými kunsthistoriky pochybnosti a zanícené debaty, vedení Louvru ale veškeré námitky shodilo ze stolu jediným argumentem, na který slyší i manažeři v kultuře: peníze především. Dá se očekávat, že před listopadovou slávou se vyrojí mnoho článků, jež budou velebit bombastickou velikost a cenu nového kulturního stánku. Ve výčtu by se ale nemělo zapomenout, že stavba budovy stála zdraví a životy řady anonymních dělníků, již museli pracovat v neuvěřitelně těžkých podmínkách. Muzejní budova totiž stojí na umělém Ostrově štěstí, který byl během své výstavby několik let v hledáčku organizací hájících práva pracujících.
J. Horňáček
Pavel Bělobrádek neumřel. Umírají pouze lidé. Zvířata uhynou, pojdou, chcípnou (u nich to nemá vulgární podtext), padnou, zhasnou, jsou zabita, poražena… Dávat zvířatům lidské vlastnosti a používat u nich lidské výrazy (umírat, jídlo, jíst, kakat atd.) je modernistické, levicové a liberální a hodí se k městské eko-etno-bio vychrtlině s korálky na krku, náušnicemi v nose, pupku a obočí, s plandající sukní (lunty) a pijící čaje z misky. Smajlík. Smajlík. Idiot, který nepochopí, co znamenají smajlíci, je hoden si přešlápnout. Každý inteligentní člověk to pochopí, nevidím v tom žádný problém.
J. Klamm