Každý spisovatel vám potvrdí, že v momentu vydání si knížky začínají žít vlastním životem. Ten zahrnuje i jejich zevrubnou analýzu. Není výjimkou, že autor, který své duševní úsilí dokázal vybičovat až k finalizaci díla, nesnese následné pitvání ze strany čtenářstva a recenzentů a na kritiku reaguje nepřiměřeně. Takového emocionálního lapsu jsme nyní svědky u Jakuba Horáka, autora humoristické knížky Kočky jsou vrženy. Těžko lze jinak nazvat jeho reakci na recenzi, kterou pro Respekt napsal Petr A. Bílek. Časopis následně uveřejnil Horákovu odpověď, v níž o Bílkovi píše jako o zamindrákovaném recenzentovi, „který se má potřebu ukázat“, a kritizuje Bílkovo údajné elitářství, s nímž prý pohrdá dílem, kterého se „už deset tisíc výtisků prodalo a prodává se dál“. Číst podobné myšlenkové vývody přináší zvláštní druh škodolibého potěšení, které je srovnatelné snad jen s poslechem písniček Marie Pojkarové a podobných exotů z YouTube. Sám Horák je internetová celebrita typu Dominika Feriho. Svou filipikou proti Bílkovi však ukázal, že hranice mezi „smát se s někým“ a „smát se někomu“ může být občas nebezpečně tenká.
M. Zoul
Výsledky německých voleb – bohužel – příliš nepřekvapily: vyhráli křesťanští demokraté, domovská strana kancléřky Merkelové, sociální demokracie zamířila do opozice, do Bundestagu se vracejí liberální FDP, Zelení drží pozice a obrovský nárůst zaznamenala populistická Alternativa pro Německo (AfD). I pro nepolitologa bylo však zajímavé sledovat, kdo a kde tuto stranu volil. Někteří obyvatelé bývalého východního bloku už jsou očividně natolik bezradní, že opouštějí levici a doufají ve spásu rádoby alternativní, avšak národoveckou stranou. Vysoké procento voličů ji však volilo i v Bavorsku – snad proto, že to je jedna ze spolkových zemí, která si musela migrační krizi opravdu tvrdě odpracovat, anebo snad kvůli silné vazbě tamějších obyvatel k půdě. Pozoruhodné je také, že AfD přivedla k volebním urnám i ty občany, kteří jinak nevolí – zhruba jedna třetina u posledních spolkových voleb chyběla. Ve výčtu statistik a domněnek by se dalo pokračovat, pro jejich interpretaci by ale byla důležitá znalost německého vnitropolitického kontextu. Překvapilo mě proto, kolik se na sociálních sítích i v českých médiích vyrojilo odborníků na dějinné proměny německého nacismu – a na školství a LGBT*. Opravdu není podezřelé, že toto nebyla ústřední témata německých voleb?Schválně, jestli se autoři rádoby zasvěcených úvah o tom, že si Němci do Bundestagu zvolili bandu xenofobů, poučí, anebo jestli pošlou do českého parlamentu podobnou sebranku.
E. Marková
Volby se kvapem blíží a občan má stále méně času se rozhodnout, která ze stran kandidujících do sněmovny získá jeho hlas. Pomoci by mu v tom měly předvolební debaty – jenže jejich úroveň je dosti kolísavá. V debatě o zahraniční politice na ČT 24 vystoupily těžké váhy české politiky (ženy opět musely zůstat stranou), provinčnost české zahraničněpolitické diskuse to však nezakrylo. V debatě o migrační politice naprostá většina stran kromě Zelených a Top 09 projevila sebezahleděnost a neschopnost vnímat politiku za horizont českého písečku. O absenci základní solidarity, kterou by člověk u nominálně levicových stran ČSSD a KSČM očekával, ani nemluvě. Zdá se, že sestupná trajektorie, po které se náš stát ubírá, je nevyhnutelnou konstantou a rozjetý vlak odpoutávání se od jádra Evropské unie už nic nezastaví.
O. Hudec
Knihkupectví sídlící na pražském Václaváku, v centru drogových dealerů, bank a prostitutek, uspořádalo slavnostní setkání s Jiřím Kajínkem – zlodějem, amnestovaným nájemným vrahem a spisovatelem. Kajínek, takto svědomí části českého národa, podepisoval příznivcům svou knihu, fotil se s nimi a vtipkoval. Podle odborníků jsou ve Spojených státech autogramiády knih s bývalými vězni zcela běžnou věcí. Je tedy třeba ocenit knihkupectví, které otvírá provinčním Pražanům okna do světa. Vítáme rovněž pana Kajínka mezi opožděné debutanty, ale neusněme na vavřínech světovosti. Ve Státech třeba běžně publikuje paní, která zavraždila ne dva lidi, ale desetitisíce. Ani za nevinnou se neprohlašuje. „Přišli jsme, viděli jsme – a je po smrti!“ chlubila se Hillary Clintonová před časem veřejně. Ve své poslední knize, nazvané Co se stalo, nezkoumá své svědomí, ale příčiny, proč se nestala americkou prezidentkou. Jak říká kulturní průkopník a majitel knihkupectví Petr Dobrovský: „Některé osobnosti jsou kontroverzní a jiné nikoliv.“
R. Rops-Tůma
Říká se, že podzim je nejhorší období pro hledání nového bydlení v Praze. Obliba Airbnb, davy studentů a prekariát, stahující se do metropole za lepším živobytím, vyšroubovaly ceny nájmů do astronomických výšin. Když pak člověk na Facebooku vidí poptávku typu „kuřák se psem a kočkou hledá 2 + 1 v centru za deset tisíc se vším všudy“, nezbývá mu než jen s hořkým úsměvem zavzpomínat na dobu ne tak dávno minulou. Prognóz, analýz a kritik pražské bytové situace v poslední době vyšlo dost. A všichni už víme, že lépe nebude. Proto navrhuji následující: Pokud patříte mezi ty šťastnější, kteří mají byt vlastní nebo bydlí v pořád ještě ucházejícím podnájmu, tak až odložíte toto číslo Ádvojky, zapalte svíčku a vzpomeňte na všechny, kteří měli v životě smůlu a nic nezdědili. Nebo nestihli dost rychle naskočit do vlaku výhodných hypoték. Nebo si jen naivně zamilovali město, které cenami (když už ničím jiným) dohání vysněný Západ. Nic jiného pro ně už letos udělat nemůžete.
O. Novák