Fraška kolem léčebného konopí

Nemocní musí v Česku překračovat zákon

Léčebné konopí bylo v České republice s velkou pompou legalizováno v roce 2013. Podle předkladatelů zákona jsme se brzy měli stát vzorem okolním zemím a dost možná i celému světu. Z původně jednoduché myšlenky a dobrých úmyslů se však přičiněním politiků i státních úředníků postupem času stal téměř neřešitelný problém.

Jako člen spolku Legalizace.cz se snažím bojovat za komplexní legalizaci konopí pro všechny dospělé, tedy i pro rekreační uživatele. Zároveň jsem ovšem měl možnost poznat desítky nemocných, kteří si konopí sami pěstují, zpracovávají a úspěšně využívají k léčbě řady zdravotních obtíží – ať už s vědomím svého lékaře nebo bez něj. I z toho důvodu jsem v roce 2013 vítal přijetí zákona o léčebném konopí a věřil, že se čeští pacienti už brzy nebudou muset chovat protiprávně a že bude dostatek vzdělaných lékařů, kteří budou konopí běžně předepisovat.

 

Odmítané, předražené a nedostupné

Bohužel se rychle ukázalo, že uvádění zákona do praxe má významného odpůrce, a sice tehdejšího ministra zdravotnictví Leoše Hegera. To potvrzují i slova jednoho z hlavních propagátorů léčby konopím a od roku 2014 poradce premiéra v oblasti drogové problematiky MUDr. Tomáše Zábranského: „Heger a jím řízené instituce – především samo ministerstvo a Státní ústav kontroly léčiv (SÚKL) – namíchali smrtonosný koktejl z nečinnosti a z podzákonných norem, které namísto toho, aby zákon o legalizaci léčby konopím naplnily, směřovaly přímo proti jeho smyslu a proti záměru zákonodárců.“ Příkladem je zbytečně složitý systém elektronické preskripce, nesmyslně nízká maximální měsíční dávka nebo takzvaná opatření obecné povahy zakazující hradit tuto léčbu ze zdravotního pojištění. Jelikož zpočátku bylo jediné legálně dostupné konopí dováženo z Nizozemska a jeho konečná cena v lékárnách se pohybovala kolem 300 korun za gram, byla léčba od samého počátku v podstatě ekonomicky nedostupná. Nespokojení pacienti a lékaři proto na konci roku 2013 založili Pacient­ský spolek pro léčbu konopím (KOPAC), který začal jednat s příslušnými státními úřady a ministerstvem zdravotnictví a žádal změnu podivných podzákonných norem tak, aby bylo léčebné konopí „technicky, medicínsky i ekonomicky dostupné“.

S nástupem nové vlády a nového ministra zdravotnictví Svatopluka Němečka, jenž léčebnému konopí opakovaně vyjádřil podporu, se zdálo, že vše bude lepší. V květnu 2014 vypsal SÚKL první výběrové řízení na české dodavatele, jehož vítězem se v dubnu 2015 stala společnost Elkoplast, která měla státu dodat konopí v ceně pod 78 korun za gram (první „várka“ se dostala do lékáren v dubnu 2016 za konečnou prodejní cenu kolem 100 korun za gram). Na podzim roku 2015 začala také platit nová „konopná vyhláška“, která rozšiřovala indikované diagnózy a specializace, zvyšovala měsíční maximální množství na 180 gramů na osobu a rušila další restrikce.

I přes podporu ministra zdravotnictví, který ovšem byl v listopadu 2016 odvolán, se objevovaly stále nové překážky ze strany SÚKL, který odmítl převzít druhou, třetí a čtvrtou várku léčebného konopí z Elkoplastu, což vedlo k tomu, že české konopí zhruba před rokem zmizelo z lékáren (a objevilo se tam holandské konopí za cenu větší než na černém trhu). SÚKL také zamítl žádost KOPAC o úhradu léčby konopím z veřejného zdravotního pojištění a vypsal tři nové tendry na českého dodavatele, do nichž se pro nesmyslné podmínky nikdo nepřihlásil. Do čtvrtého tendru se poněkud překvapivě znovu přihlásila společnost Elkoplast, která se nakonec opět stala vítězem a české konopí by měla dodat do lékáren někdy v polovině příštího roku – ovšem za cenu pohybující se kolem 160 korun za gram, k čemuž si pacienti ještě budou muset připočíst marži lékáren. Do té doby budou nemocní nadále odkázáni na holandské konopí, které při průměrné spotřebě gram na den přijde asi na 10 tisíc korun za měsíc, přičemž třeba lidé s roztroušenou sklerózou mohou měsíčně spotřebovat až pětkrát tolik.

 

Výmluvy SÚKL

Za této situace se KOPAC rozhodl na 3. října 2017 svolat historicky první demonstraci pacientů, jejich podporovatelů a lékařů v České republice. „Pokud ho stát není schopen zajistit, nesmí pacientům bránit v sebepéči a zajištění konopí pro vlastní potřebu,“ prohlásila za deštivého počasí před zhruba pěti desítkami demonstrantů ředitelka spolku Hana Vágnerová. KOPAC přitom ještě nedávno samopěstování konopí pacienty, kterým ho doporučí lékař, nepodporoval, jelikož v takovém případě nelze dost dobře určit žádoucí dávky. Zoufalá situace si ale žádá zoufalé prostředky, jak na demonstraci prohlásil i MUDr. Jaroslav Mitlener, uznávaný ortopéd a bývalý senátor, jenž přes půl roku bojoval s úřady, aby mohl vydávat konopí na elektronický recept: „Je nešťastné, že stát nedokáže léčivo pacientům zpřístupnit. Strašně mě trápí, že známe lék a nemůžeme ho předepisovat.“

Pracovníci SÚKL argumentují tím, že o léčbu konopím není v Česku zájem. Jak ale podotýká KOPAC v otevřeném dopise, důvodem onoho „nezájmu“ je ve skutečnosti to, že konopná léčba není dostupná: „Buď v lékárnách konopí není vůbec, nebo je pro pacienty prohibitivně drahé – proč by ho tedy lékař pacientovi předepisoval? Vždyť by to bylo neetické – navrhovat pacientovi lék, ke kterému se v lékárně nedostane. Lékař je tak mnohdy nucen doporučit pacientovi, aby si konopí obstaral sám.“ Tvrzení SÚKL vyvracejí také čísla z nejnovějšího celonárodního reprezentativního průzkumu Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti (náhodně vybraný vzorek 4500 obyvatel ve věku 15 až 64 let), v němž se ukázalo, že v České republice použilo v posledním roce konopí výhradně ze zdravotních důvodů 800 tisíc lidí. Znamená to, že skoro milion občanů naší země porušuje kvůli léčbě konopím zákon.

Podle Vágnerové i podle lékařů sdružených ve spolku KOPAC je proto nejschůdnějším řešením povolit pacientům samopěstování. Pokud se k tomuto kroku nová vláda neodhodlá, bude načase vydat se německou nebo kanadskou cestou – podávat na stát soudní žaloby jménem jednotlivých pacientů, kterým léčbu konopím doporučil lékař, ale oni si předražené konopí z lékáren nemohou dovolit. Ve zmíněných zemích soudy rozhodly, že „individuální právo na zdraví je nadřazeno mezinárodním úmluvám“, a povolily nemocným si konopí za účelem vlastní léčby pěstovat.

„Těžko se mi chápe, proč mám žít ve strachu, když nedělám nic, co by jinému škodilo,“ ptal se na demonstraci pacient trpící roztroušenou sklerózou. „Pro mě jako pro nemocného, který konopí potřebuje, je jedinou schůdnou cestou legalizace pěstování pro vlastní potřebu.“ Dalším úkolem je přimět úřady a pojišťovny, aby začaly hradit konopí z lékárny. Boj o rostlinu, která pacientům prokazatelně pomáhá, tedy zdaleka nekončí.

Autor je publicista a překladatel.