Typická témata knih pro „mladé dospělé“ – zrání hlavního hrdiny, snaha o sebevyjádření nebo hledání vlastního místa ve světě – přitahují čím dál více i starší publikum. Díla spadající do kategorie young adult nemusíme vnímat jen jako vývojové stadium čtenářského vkusu, ale také jako příležitost porozumět touhám a frustracím mnohých dnešních dospělých.
Literatura pro „mladé dospělé“, označovaná pojmem young adult, bývá tradičně vymezována věkem čtenářů, kterým by mělo být 14 až 20 let. V poslední době však produkce young adult začíná cílit na podstatně širší publikum. Stále častěji se mluví o překryvu čtenářů „young adult“, „new adult“ (kam by měli spadat čtenáři ve věku 18 až 25 let) a dospělých čtenářů orientovaných na mainstreamovou literaturu. Překryv, respektive přesun čtenářů z jedné věkově specifické literární oblasti do druhé se označuje jako „crossover“ či „all-age“ literatura. Těmito termíny se ovšem popisují pouze díla, u nichž je patrný zmíněný přesun čtenářstva. Knihy, které se různými způsoby (například příslušností k určité edici nebo vyjádřením autora) nehlásí k publiku určitého věku, se ke crossoveru neřadí.
Most k literatuře pro dospělé
Sandra Beckettová ve své monografii Crossover Fiction (Crossoverová próza, 2008) upozorňuje, že současní autoři young adult díky fenoménu crossoveru mají vyšší prestiž než dříve. Pravděpodobně právě fenomén crossoveru značně přispěl k tomu, že se produkce literatury young adult v USA mezi lety 2002 a 2012 více než zdvojnásobila. Podle průzkumů trhu (například Bowker Market Research z roku 2012) až 70 procent knih pro dospívající kupují dospělí mezi 18 a 64 lety, přičemž většina z nich přiznává, že knihu pořizují sami pro sebe, ne jako dárek. Je přitom zjevné, že spisovatelé adresující svá díla primárně mladému publiku jsou si tohoto trendu vědomi a přizpůsobují své texty poptávce dospělých. Rachel Falconerová v textu Young Adult Fiction And the Cross-over Phenomenon (Příběhy pro mladé dospělé a fenomén crossoveru, 2015) poukazuje na fakt, že je literatura young adult stále násilnější. Připomenout lze také dvojí britské vydání Podivného případu se psem (2003, česky 2003) Marka Haddona – kniha vyšla ve stejném znění v edici pro dospívající i v edici pro dospělé a následně byla ověnčena cenami literatury pro děti a mladé i těmi určenými „mainstreamové“ literatuře.
Na skutečnosti, že si cestu k literatuře young adult nachází řada dospělých, není na první pohled nic převratného: toto literární odvětví je dlouhodobě vnímáno jako „most“ k literatuře pro dospělé a literární historie zná řadu případů, kdy knihy pro děti a dospívající oslovily dospělé čtenáře – a naopak případy, kdy se knihy „mainstreamové“ staly součástí literatury pro mladší čtenáře. Po zmíněném „mostě“ je tedy kdykoli možné vrátit se zpět.
Za první případy literárního crossoveru bývají označovány Carollova Alenka v říši divů (1865, česky 1931), Tolkienův Pán prstenů (1953, česky 1990) nebo Daleká cesta za domovem (1972, česky 1986) Richarda Adamse. Překryv young adult a tvorby pro dospělé však začal být soustavně zkoumán až na přelomu 20. a 21. století, po vydání Harryho Pottera (1997–2016, česky 1998–2016). Kniha určená původně pro děti a dospívající nakonec zasáhla věkově heterogenní skupinu čtenářů (a posléze diváků filmové adaptace) a vznikl celý harrypotterovský průmysl. Díla young adult – potenciálně zajímavá i pro dospělé – proto začala být stále častěji vytvářena cíleně. Harry Potter, Stmívání (2005–2008, česky 2005–2009) a další populární díla z tohoto segmentu zjevně dokázala zareagovat na aktuální poptávku. Proč však mají dospělí stále častěji potřebu sahat po knihách, jež jsou určeny mladším čtenářům, nikoli jako předčítači, ale čistě pro vlastní potěchu?
Hrdina a ono
Na první pohled toho mají díla young adult a literatura pro dospělé tolik společného, že ani nemá smysl o crossoveru hovořit. Literatura pro mladé dospělé se opravdu – na rozdíl od literatury pro děti – vůči literatuře pro dospělé nevymezuje jako lexikálně, stylisticky či kompozičně „zjednodušená“. U dospívajících se koneckonců předpokládá, že bez větších problémů zvládnou číst literaturu pro dospělé. Literaturu pro mladé dospělé tedy necharakterizuje nějaká zvláštní literární forma. Přesto je vnímána jako velmi specifická: jednak pro opakování schématu zrání hlavní postavy, jednak díky tématům, jimiž se zabývá. K nim podle Alice Trupeové, autorky knihy Thematic Guide to Young Adult Literature (Průvodce po tématech literatury pro mladé, 2006) patří například přátelství, zamilovanost, sexuální zneužívání a sexualita obecně, konfrontace s jinakostí a její přijímání, problematika drogové závislosti, kriminalita, konflikty v rodině, vyrovnávání se s handicapem, smrtelnost jedince nebo hledání způsobu sebevyjádření a uplatnění vlastní moci. Většinou jsou pak tato témata vyprávěna perspektivou dospívajícího protagonisty a kombinována – například populární román Stephena Chboského Ten, kdo stojí v koutě (1999, česky 2012) se alespoň částečně zabývá všemi výše zmíněnými oblastmi.
Konfrontace dospívajících se zmíněnými tématy jim má pomoci transformovat se v dospělé a plně se začlenit do fungování společnosti. Dospívající jsou podle Heather Anastasieuové, autorky The Hero And the Id: A Psychoanalytic Inquiry into the Popularity of Twilight (Hrdina a ono. Psychoanalytické šetření oblíbenosti Stmívání, 2011) na jedné straně tlačeni k přijetí úplné dospělosti, ale na straně druhé jsou ve svých možnostech a právech neustále omezováni jako děti a knihy pro ně představují bezpečné prostředí, v němž mohou své problémy prožít a reflektovat z nového úhlu pohledu. Proč by se ale k románům o outsiderství na střední škole, boji se společenskými institucemi a neustálém otřásání hodnotového žebříčku měli vracet dospělí?
Fontána mládí
Díla young adult zjevně reflektují problémy, které dnes postihují i dospělé. Vyjednávání dospívajících postav s rodinou a institucemi, jehož prostřednictvím se hrdinové knih snaží získat autonomii a určité postavení, mnohdy zůstává aktuální i pro starší čtenáře. Katniss z románové řady Suzanne Collinsové Hunger games (2008–2010, česky 2010–2011), která v postapokalyptické společnosti nejprve bojuje jen za sebe a svoji rodinu, se postupně učí hledat skuliny v systému, posouvá hranice toho, co utlačovatelé tolerují, a nakonec se (byť nechtěně) stává jednou z původkyň politické změny. V okamžiku, kdy likviduje utlačovatele, si ovšem uvědomuje, že ani nový systém nedokáže přijmout bez výhrad a chápe ho především jako menší zlo. Neustále tedy reflektuje hranice svojí moci.
Některé „Twilight moms“, tedy dospělé fanynky populární tetralogie Stmívání, se zase nechaly slyšet, že hlavní hrdinka Bella pro ně představuje „fontánu mládí“. Hrdinka opravdu v jistém smyslu věčné mládí symbolizuje: jako sedmnáctiletá studentka střední školy chodí s Edwardem, mužem, který jakožto upír už téměř sto let setrvává v těle chlapce. O něco později se Bella stává upírkou (mimo jiné proto, že nechce vedle svého věčně mladého přítele stárnout), a tak získává věčné mládí a věčnou lásku.
Ashley Benningová v textu „How old are you?“: Representations of Age in the Saga (Kolik ti je? Zobrazování věku v Sáze, 2011) úspěch série přisuzuje právě tomu, že Bella svou touhou po věčně mladém těle a svými obavami ze stárnutí dokonale naplňuje současné obecně sdílené představy o dokonalosti mládí a o stárnutí jako postupném úpadku jedince. Nejedná se jistě o jediný důvod úspěchu, ale faktem zůstává, že současné romány young adult odrážejí nejen obavy, touhy a frustrace dospívajících, ale také dospělých. A že označování dospělých čtenářů s problémy a zájmy náctiletých neologismem „kidults“ postupně ztrácí pejorativní nádech.
Autorka je bohemistka.