Vysoká móda se již delší dobu snaží zbavit pověsti odvětví, kde jsou ženy pouhými věšáky na šaty tvořenými extravagantními mužinávrháři. I na letošních módních přehlídkách v Paříži dominovaly modely, jež mají být především vhodným doplňkem silné a výrazné ženy. Módní domy se tak otevřeně hlásí ke konceptu „empowermentu“, pocházejícího z disidentských subkultur americké společnosti šedesátých a sedmdesátých let. Koneckonců dnes haute couture míří spíše na ambiciózní manažerky, kterým se podařilo prorazit „skleněný strop“, než na manželky šéfů a dědičky rodinných impérií. Těsně před Mezinárodním dnem žen ale známá značka Yves Saint Laurent zveřejnila reklamu, v níž je mladá modelka v lodičkách s kolečky přehozena přes židli ve velice jednoznačné poloze. Očekávatelné nařčení ze sexismu na sebe nenechalo dlouho čekat a je otázkou, co zatemnilo zrak pozorným marketingovým mágům. Možná je zmátlo, že jde jen o nějakou modelku, na kterou se empowerment v komerčním pojetí patrně nevztahuje.
J. Horňáček
Už třetím rokem narůstá počet bajtů nesoucích internetem smutné poselství o české malosti. Zeman, Veleba a Okamura udělali z nenávisti nedobytnou pevnost. To, co doposud vypadalo jako jednolitá masa frustrovaných bílých mužů, však rozboural člověk krve modřejší, než je naše krásná volnotržní planeta. Václav Klaus mladší dokázal osít pole, které mělo být podle politologů už alespoň třikrát přeorané. Našel část voličů, pro které byli výše zmínění nepřijatelní. Kromě početné a zklamané nižší třídy totiž na svého spasitele celé ty roky čekala podobně početná skupina slušných, avšak alespoň trochu majetných lidí z řad malých podnikatelů. Nemají a nikdy neměli na růžích ustláno. Stát je vždycky nenáviděl. A oni nikomu nedají nic zadarmo… Jak jinak si vysvětlit Klausovy výroky o kvalitách čínského školství, kde nikdo nestuduje bezplatně, protože je tam tvrdá konkurence? Nebo boj proti inkluzi, která nadané děti dává všanc dítkám se zdravotními problémy? Klaus mladší našel způsob, jak dát malosti nový rozměr. Do voleb je ale ještě půl roku. Nezbývá než doufat, že do té doby i lidem, kteří nevidí dál než na své daňové přiznání, dojde, že Klaus jejich živnosti nezachrání. Protože férové podnikání stojí na férových podmínkách pro všechny.
O. Novák
Křesťanský ministr zemědělství se na začátku března pochlubil, že našel dalších šest set osmdesát milionů korun na podporu znásilňování a následného zabíjení takto vzniklých nadbytečných potomků. Řeč je – kupodivu – o mléku do škol. Každý rok nastoupí do českých škol sto deset tisíc nových prvňáčků. Ale také se každý rok v českých chovech narodí pět set padesát tisíc nových telat, vedlejších produktů laktobyznysu. Lidovecká věrouka jistě může považovat lidské mládě za cennější než pět mláďat tuřích. Věrouka turů by ale zastávala odlišné postoje. Mléčný průmysl totiž nevypadá jako selanka, kde se telátko čumáčkuje s kravičkou na louce zalité sluncem. Je to kolotoč života a smrti v betonových halách, jehož součástí je každoroční znásilnění krávy a každoroční únos jejího potomka záhy po porodu. Etologie jednoznačně zjistila, že přitom matka i tele prožívají citové trauma. Mateřský pud je mezi savci poměrně univerzální. Otázkou je, zda to křesťanský ministr neví, nechce vědět, či zda mu je to jedno.
S. Vandrovec Špaček
Rudá cenzura už zase vystrkuje rohy, alespoň podle svědectví herce Martina Dejdara. Ten konečně přišel s vysvětlením, proč poslední repríza seriálu Zdivočelá země neobsáhla všech pětačtyřicet „případů“ podplukovníka Maděry, jehož Dejdar ztvárňuje. „Údajně na jakousi intervenci komunistické strany bylo vysílání zaraženo,“ prohlásil herec v rádiu. Činovník České televize to vzápětí vehementně popřel, nicméně s takto polovičatým rozuzlením kauzy bychom se neměli smířit. Stále totiž existují díla, která mohou být reprízována jen jednou za dva tři roky – a v mezivolebním čase, kdy komunistům vesele rostou preference, musí ležet někde v trezoru. Žádejme proto Českou televizi, aby kultovní propagandistické dílo zpřístupnila i generaci, která ho při posledním vysílání v roce 2015 ještě nestihla sledovat. Paměť národa nelze potlačovat! Žádejme dále, aby tvůrcům byla dána možnost protáhnout historickou epopej do současnosti. A kdyby se někdo chtěl vymlouvat, že bývalému pilotovi RAF by za Babiše bylo přes sto let, tak nejspíš nikdy neviděl Simpsonovy.
R. Rops-Tůma
Nike útočí. Po zisku lačný oděvní korporát našel volné místo na trhu a přišel s nabídkou sportovního hidžábu. Na první pohled je to geniální obchodní tah. Na Západě ocení, že firma podporuje práva žen, které v ortodoxně muslimských zemích mohou sportovat jen řádně zahalené. Šátek s notoricky známou fajfkou sportujícím muslimkám dodá kromě sebevědomí i punc světovosti, firmě zajistí další zisky a východoasijským sweatshopům přihraje další pracovní zakázky. Jenže náboženská tolerance ve vrcholovém sportu nekvete. Světová basketbalová federace FIBA totiž hraní v šátku zakazuje, což platí i pro americké profesionální soutěže. To byl důvod, proč se extrémně talentovaná americká basketbalistka Bilqis Abdul-Quaadirová musela vzdát snu o profesionální kariéře. Upřednostnila svou náboženskou víru před sportovní kariérou a poslední dva roky místo hraní vede kampaň za povolení driblovat v hidžábu i na té nejvyšší úrovni. Nike do té doby může vést reklamní kampaň v těch zemích, kde je nošení hidžábu naopak povinné.
V. Ondráček