Na začátku května začal v Paříži soud zabývající se vlnou sebevražd ve francouzském Telecomu, kde si mezi lety 2007 a 2010 vzalo život na šedesát zaměstnanců. Podle obžaloby devatenáct sebevražd souviselo s šikanou panující v bývalém telefonním monopolu. Ten se dostal pod technologický a cenový tlak a jeho management se snažil část zaměstnanců přimět k „dobrovolnému“ odchodu. „Když ne dveřmi, tedy oknem,“ říkalo se tehdy. Mezi těmi, co si sáhli na život, bylo množství pracovníků kolem padesátky, kteří měli daleko do důchodu a současně by si těžko hledali zaměstnání. Tehdejší manažeři, včetně hlavního šéfa Didiera Lombarda, ovšem vinu na vlně sebevražd popírají. Podle nich ve France Telecom došlo k Wertherovu efektu, sociologickému fenoménu pojmenovanému po údajné sérii sebevražd mezi evropskou mládeží po vydání známého Goethova románu. V těžkém rozhodování bude muset pařížský tribunál projevit i nemalý sociální takt, aby jednoduše nepřevážily třídní předsudky vůči šéfům nebo naopak řadovým zaměstnancům. Pro veřejnost je pak proces příležitostí, jak nahlédnout pod pokličku restrukturalizačnímu managementu a jeho násilnosti.
J. Horňáček
Na Benátském bienále bez větší pozornosti světových médií proběhla pozoruhodná performance ukrajinského uměleckého uskupení Vidkryta hrupa (Otevřená skupina). O co šlo? Původní projekt, schválený na konci minulého roku ukrajinským ministerstvem kultury, spočíval v tom, že na ukrajinský pavilon v Benátkách vrhne stín obří letadlo Antonov An-225 Mrija (ukrajinsky Sen), na jehož palubě by se nacházel pevný disk s informacemi o všech ukrajinských umělcích, kteří o to požádají – nakonec jich bylo 1143. Pochyby projekt vyvolával od samého začátku: mluvilo se o tom, že je předražený či rovnou neuskutečnitelný, neboť poletí-li letadlo v bezpečné výšce, nebude stín vidět. Problém byl i se získáním povolení od italských úřadů. Přesto ještě v březnu ukrajinský prezident Petro Porošenko veřejnost ujistil, že Mrija poletí. V den D se však na stránkách skupiny objevilo prohlášení, v němž se umělci přiznávají, že šlo o mystifikaci: „Rozhodli jsme se vrhnout stín na Benátské bienále, abychom připomněli všechny ostatní stíny, jež leží nejen na bienále, ale i na globálním trhu s uměním a celém koloniálním systému moderního umění.“ Na pečlivě zrežírované představení ovšem zase vrhá stín komentář jednoho ze zúčastněných umělců, Pavla Kovače, který tvrdí, že letadlo nad Benátkami neprolétlo prostě proto, že skupině nevyšel vstříc jeho majitel…
M. Tomek
Ministr zemědělství si pochvaluje každoroční záplavu řepky, protože prý tato plodina zadržuje vodu. Jen se už nezmiňuje o tom, že ona zadržená voda je zároveň plná zemědělské chemie. Proto mě jako Pražáka vyděsila fotografie, na níž vidíme, že řepková pole obklopují vodní nádrž Švihov na Želivce, z níž je z velké části zásobována právě Praha. Ochranné pásmo mezi jedovatými poli a vodním zdrojem se zdá být z fotografie nebezpečně úzké. A pesticidy z vody jen tak nedostanete. U člověka pak jejich požívání průběžně narušuje nervovou soustavu i hormonální systém, u dětí způsobuje leukémii a u dospělých Parkinsonovu chorobu. Zatímco v dobrodružné literatuře a akčních filmech jsou lidé, kteří se pokoušejí otrávit zdroj pitné vody, považováni za padouchy, zemědělci nejen z okolí Želivky, kteří dělají to samé, jsou podporováni z nejvyšších míst a jejich produkce míří do zpracovatelských podniků nejoblíbenějšího politika v zemi.
J. G. Růžička
Svatojánský spolek hodlal pro zpestření letošních oslav svatého Jana Nepomuckého osvětlit z vody Karlův most nočním ohňostrojem. „Jen jednou v roce Pražané a lidé z celého světa uvidí nejznámější kamenný most v Čechách v tak impozantních kulisách,“ říkal leták s fotkou vybuchujících rachejtlí. Bohužel už nedodal, že ohňostrojem vyděšené, notabene v této době hnízdící labutě potmě nevidí a náraz do překážky pro ně znamená třeba i smrt. První podobná oslava – i když ta se týkala přenesení ostatků svatého Norberta – proběhla prý na Vltavě již 5. května 1627. Jednalo se o hudební vystoupení na lodích. Proč ne? Musela to být krása. A protože šlo o skupinu hudebníků na lodích, konala se určitě ve dne… Jako spoluautor petice za zákaz používání a prodeje zábavní pyrotechniky jsem kontaktoval organizátory, aby pyroakci zbytečně rušící okolí a pro ptáky nebezpečnou stopli, což se nakonec, po odezvě široké veřejnosti, opravdu stalo. Snad půjde o příklad toho, že se bez této toxické a rušivé zábavy můžeme obejít.
J. Malík
Světlo světa oficiálně spatřil nový pojem: předsudečná nenávist. Schválila jej koncem dubna česká vláda společně s výroční zprávou Projevy extremismu a předsudečné nenávisti. Smyslem termínu není nahradit dosavadní diskurs o extremismu, ale naopak jej rozšířit o praxe, které doposud této definici unikaly, protože nebylo zřejmé, nakolik jsou v rozporu s liberálně demokratickým řádem. Předsudečně nenávistní aktéři už nemusí být nutně napojeni na existující skupiny spadající pod definici extremismu, ale mohou podkopávat demokratický systém i samostatně – například šířit poplašné zprávy, fake news nebo předsudky vůči skupinám osob definovaným typicky kulturou, etnicitou nebo náboženským vyznáním. Zpráva ministerstva vnitra ale také ukazuje na zcela konkrétní aktéry, mezi jinými i na okamurovskou SPD, kterou chápe jako subjekt, jejž ovšem nelze jednoduše zařadit do množiny politického extremismu, a vyloučit jej tak z politické hry. Takto rozšířená definice se sice v mnoha ohledech může jevit sympaticky, neřeší ale problémy s definicí původní, která do značné míry sloužila a stále slouží jako bič na veškeré aktivisty nepohodlné aktuální moci.
M. Vrba