Andy, flétny, bicí automaty

Rozpouštění tradic v hudbě Nicoly Cruze

Ekvádorský producent Nicola Cruz výrazně čerpá z andského folkloru. K tradiční hudbě ovšem přistupuje bez nostalgie typické pro současný pop a bez povrchního důrazu na exotiku, jímž se vyznačuje žánr world music. Výsledkem je hybridní elektronická hudba, reflektující minulost i rozkladný vliv dnešního globálního kapitalismu.

„Ahoj v roce 2019. ‚Latin‘ není hudební žánr.“ Hudební publicista Gary Suarez na začátku tohoto roku vyrukoval na Twitteru s názorem, který rozhodně nepotěšil nikoho, kdo by se rád jedním slovem vypořádal s hudbou vznikající v Latinské Americe. Při poslechu desky Siku ekvádorského hudebníka Nicoly Cruze si pár měsíců starý tweet nelze nevybavit. Oživování hudebních vzorců minulosti nicméně není Cruzovou hlavní tvůrčí strategií – jakkoli jde o jednu z taktik, jak se vyrovnat s tradicemi, jež se v globalizovaném světě snadno vytrácejí.

Hudebník, který se narodil ve Francii ekvádorským rodičům, na svém druhém dlouhohrajícím albu čerpá z jihoamerického folkloru a zejména z žánru cumbia, který zahrnuje velmi rozmanitou hudbu s kořeny v tvorbě původních jihoamerických obyvatel, evropských kolonizátorů i afrických otroků. Popularita různých elektronických derivátů tohoto žánru, označovaných jako tecno­- či neocumbia, ovšem sahá daleko za hranice Jižní …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky