To, že v hnutí „Svoboda a přímá demokracie – Tomio Okamura“ mají právo na existenci jen entity uvedené za pomlčkou, je dlouhodobě známý fakt. Nejnověji se o tom přesvědčil obchodník s chudobou, politik a kupodivu také vystudovaný učitel Lubomír Volný, když ohlásil svou kandidaturu na post předsedy strany. Dne 19. února 2019 hájil svůj krok tím, že jej vyzval sám velký Tomio: „Výzvy od lídrů se neodmítají.“ Reakce na sebe nenechala dlouho čekat a předsednictvo hned den nato zrušilo moravskoslezský regionální klub, v jehož čele Volný stál. Mohlo by se zdát, že jde jen o naplnění sousloví o božích mlýnech. Vždyť na Volného „svobodné a demokratické“ metody zaznívaly stížnosti partajníků po celý loňský rok a členové – nyní často již bývalí – dokonce využili demokratického prostředku petice, ovšem bez odezvy vedení. Nebo že by to byla náhoda? To si snad nemohou myslet ani voliči SPD. Stejný týden přinesl i druhou neslavnou eskapádu hnutí: facebooková anketa, v níž byla kladena otázka, jestli by mělo Česko přijmout syrské sirotky, jak navrhla europoslankyně Michaela Šojdrová, byla z oficiálního profilu krátce po zveřejnění stažena, jelikož její výsledek vypadal pro politiku strany podobně neslavně, jako když se o něco podobného pokusila před nedávnem KDU-ČSL se sugestivním dotazem, zdali „by manželství mělo zůstat výhradou pro svazek muže a ženy, nebo ho vnímáte jinak“. Lze jen doufat, že tento trend mizení SPD z reálného i virtuálního prostoru bude pokračovat i v dalších týdnech…
T. Čada
Malá Makedonie u nás nikoho příliš nezajímá, což je docela pochopitelné. Přesto ale stojí za připomenutí, že ačkoliv zdálky to vypadá, jako by bezprecedentní přejmenování celé země z Makedonie na Severní Makedonii bylo jednoznačným úspěchem vlády premiéra Zorana Zaeva, který tak své zemi otevřel dveře k členství v NATO a Evropské unii, Makedonci to mohou vnímat jinak. Po podepsání Prespanské dohody mezi makedonskou a řeckou vládou (Prespa je mimochodem jezero, nikoliv město, jak se u nás často píše) následovalo v Makedonii referendum, kterého se nezúčastnilo ani tolik voličů, aby byl jeho výsledek platný. Ještě problematičtější ale byl proces schvalování změn makedonským parlamentem. Makedonský ekonom Goran Lazarevski ve svém textu na webu LeftEast tvrdí, že kvůli hladkému průběhu hlasování o přijetí ústavních změn se současná vláda rozhodla nestíhat osm opozičních poslanců, kteří čelí závažným obviněním za korupci a jiné přečiny, jichž se dopustili ve funkčním období předchozího premiéra Nikoly Gruevského. Mluví i o tom, že makedonští poslanci dostali důrazné školení od amerického velvyslance, který ale obvinění odmítl. Horečná snaha makedonských politiků vyřešit řecko-makedonský spor o název země i proti vůli většiny obyvatel podle Lazarevského svědčí o tom, že vláda chce své občany, snášející po léta korupci i mizernou ekonomickou situaci, spíš uklidnit vzdáleným a nejistým příslibem členství v EU a NATO než se pouštět do náročných vnitřních reforem.
M. Tomek
Na začátku února benátská městská rada schválila dlouho očekávaný „regulační poplatek“ za vstup do města. Od května si tak návštěvníci Benátek budou muset připravit tři eura za jednodenní vstup, od příštího roku se pak výše poplatku bude odvíjet od očekávaného množství turistů. Ve dnech nejvyšší špičky bude činit až deset eur na osobu. Kasa města na laguně, které si nemůže přivydělat pokutami za parkování či rychlost, tak bude mít nový zdroj příjmu. Starosta města Luigi Brugnaro se však dušuje, že cílem poplatku je bojovat proti masovému turismu, který město tolik trápí. V situaci, kdy je každá funkce města i každá potřeba jeho obyvatel i návštěvníků zasazena do diktátu tvorby ekonomické hodnoty, je to však předem prohraná válka. Turistická města jsou otravná především tím, že se neustále snaží vytáhnout z kapes návštěvníků peníze a žádná ze základních služeb, od wi-fi až po veřejné záchodky, není zadarmo. Poplatkem za vstup je tak neradostný úděl Benátek dokonán. Trochu chmurnou útěchou může být, že celý problém brzy zmizí pod hladinou moře vlivem klimatické změny, způsobené stejnou horečkou ekonomického růstu jako fenomén turistických měst.
J. Horňáček
Vypadá to, že Jaroslav Foldyna se tentokrát ocitl v ofsajdu. Rozběhl se hluboko za obrannou linii frankfurtského týmu, a když už se připravoval, že svým neomarxistickým protivníkům za bujarého jásotu fanoušků vstřelí branku, ozvala se mediální píšťalka, následovaná trapným tichem. Foldyna podle všeho hodně přestřelil, když se na svém facebookovém profilu opřel do postavy transsexuálky Dáši a kvůli divácky oblíbenému seriálu Most! obvinil Českou televizi z „vnucování transgenderů“ a útoku na „dva tisíce let zaběhlé principy“. Je nicméně hezké, že se místopředseda sociálních demokratů historicky zastavil u data vzniku křesťanství, protože už i on si patrně zjistil, že v antickém Řecku, které položilo základy evropské civilizaci, to s lidskou sexualitou vypadalo všelijak. V rozhovoru pro server Lidovky.cz se poslanec Foldyna každopádně vyjádřil, že se cítí být vychováván, a to už samotnou přítomností transsexuální postavy v seriálu, a jak sám tvrdí, takto byl ideologicky vychováván naposledy v minulém režimu. Odtud už není daleko k uvědomění, že se beztak zase jedná o nějaký marxismus, tentokrát však frankfurtský a kulturní, jak ostatně tvrdí i Foldynovy oblíbené zdroje alternativních informací. Místo téhle frankfurtské polévky by si určitě dal radši pořádný Orbánův segedín, zatím to ale vypadá jenom na další českou bramboračku.
M. Vrba