Od přepjatosti k synkretismu

Vysoká hra a mýtus nenávratného

Výbor věnovaný umělecké skupině Vysoká hra navazuje na kompletní české knižní vydání revue Le grand jeu. Tentokrát se editoři Jakub Hlaváček a Miloslav Topinka zaměřili na studie a korespondenci Rogera Gilberta­-Lecomta, Reného Daumala a dalších členů skupiny, ale také na vnější dobovou i zpětnou reflexi tohoto „iniciačního uskupení“.

Tak jako k nejpřesnějšímu přenesení určitých akustických kmitočtů je nejlepší blána vyrobená z močového měchýře jisté mongolské kozy a jako se legendární dokonalá přesnost nejdražších švýcarských náramkových hodinek neobejde bez ošetření hřídelek mazem z prasečího ucha, potkává se znalost „všeho“ se znalostí „ničeho“ jen v zažehnutí dokonalé jednoty. A podobně nesnadné je uchopit podstatu toho, čím se zabývala francouzská skupina Le grand jeu, jíž je věnována publikace Vysoká hra. Mýtus nenávratného, připravená Jakubem Hlaváčkem a Miloslavem Topinkou. Předchozí svazek, nazvaný prostě Vysoká hra (2017) a shrnující čtyři čísla stejnojmenného časopisu vycházejícího v letech 1928 až 1930, jsem hodnotil v A2 č. 8/2018. Tato recenze budiž částečně vytvořena kolážováním příspěvků z aktuálního výboru.

 

Na hraně

Francouzský literární kritik Léon Pierre­-Quint napsal, že se texty v revue Le grand jeu vyznačují „vnitřním tónem přepjatým vždy …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky