Archeologie „nových“ médií

Kniha Lva Manoviche po dvaceti letech

Kniha Jazyk nových médií vyšla poprvé v době, kdy internet ještě neovládaly obří korporace a mnozí v technologiích spojených s novými médii viděli příslib optimistické budoucnosti. Dnes už práce Lva Manoviche působí spíše jako historický dokument než jako příspěvek k aktuální teoretické reflexi dané problematiky.

Dává označení „nová média“ vůbec ještě ­smysl, když jej používáme pro technologie, které nás provázejí již bezmála tři desetiletí a pro mnoho lidí se staly neoddělitelnou součástí každodenního života? Zdá se, že dnes už ona „nová média“ nijak nová nejsou. Kniha Jazyk nových médií (The Language of New Media, 2001) rusko­-amerického teoretika, programátora a grafického designéra Lva Manoviche, která původně vyšla na počátku tisíciletí, po téměř dvaceti letech, během nichž osobní počítače dobyly nejen většinu domácností, ale v podobě chytrých telefonů pronikly až do našich kapes, nevyhnutelně působí poněkud rozporuplným dojmem.

 

Tkát software

Autor se nová média nesnaží vymezit pouze pomocí konkrétních technologií, mnohem větší důraz klade na sdílení několika charakteristických znaků (číselná reprezentace, modularita, automatizace, variabilita, překódování). Manovich v sedmdesátých letech studoval v Moskvě informatiku a malířství, ale …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky