Kočky, co (ne)jsou k snědku

Kašubský genius loci románů Martyny Bundy

Zapomenutý slovanský národ u Baltu byl vždycky tak trochu podezřelý. O to silnější je jeho literární hlas. Z této oblasti pochází Günter Grass, Dorota Masłowska nebo Martyna Bunda, které letos vyjde česky už druhý román.

V polské beletrii posledních let ­vynikají do velké míry autorky a většina z nich se aktivně zapojuje do veřejných společensko­-politických debat. Nejde pouze o čerstvou držitelku Nobelovy ceny Olgu Tokarczuk, která se netají svým liberálním politickým světonázorem a bojem za práva žen, ani o generaci mladší Dorotu Masłowskou, která se „považuje za Evropanku“ a svým debutem Červená a bílá (2002, česky 2004) začala úspěšně bořit mýty o kánonech polskosti. Mám na mysli i autorky méně známé. Genderovou aktivistku Sylwii Chutnik, reportérku žijící v Albánii Małgorzatu Rejmer, básnířku a scenáristku Bronku Nowickou, filosoficky zaměřenou Magdalenu Tulli či romanopiskyni Joannu Bator.

Varšavská novinářka a kašubská rodačka Martyna Bunda (nar. 1975) mezi ně svým angažovaným zájmem o společenská a historická témata krásně zapadá. Novinařinou se živí od osmnácti let, což se u ní ukázalo být tou nejdůležitější praxí. V jejím případě to znamená stovky navštívených …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky