Cesta ke změně

S Milošem Vojtěchovským o projektu Na pomezí samoty

Ekologická témata se v posledních letech v umění objevují stále častěji. Příkladem je projekt Na pomezí samoty, o kterém jsme si povídali s umělcem a kurátorem Milošem Vojtěchovským. Jaká jsou úskalí mezinárodní spolupráce? A lze prostřednictvím současného umění dosáhnout znatelných změn?

Od roku 2015 stojíte za projektem Na pomezí samoty (Frontiers of Solitude), v jehož rámci se umělci i odborníci zúčastnili několika expedic po oblastech výrazně poznamenaných lidskou činností – severních Čechách, východním pobřeží Islandu a severním Norsku. Jak projekt vznikl a jak ho hodnotíte?

Téma ekologie a umění mě zajímá minimálně od roku 1994. Tehdy jsem spoluorganizoval sympozium Fungus o ekologickém umění v klášteře Plasy a také jsem se zajel podívat na Mostecko, kudy jsem doposud většinou jen projížděl. V roce 2015 jsem si všiml, že lze napsat žádost o grant na realizaci většího mezinárodního projektu, takže jsem se rozhodl to ve spolupráci s Dagmar Šubrtovou v rámci galerie Školská 28 vyzkoušet.

Smyslem projektu bylo otevřít diskusi k danému tématu a to se, myslím, podařilo. Například lidé z výstavního prostoru Hraničář v Ústí nad Labem, kteří se zmíněné akce zúčastnili jen jako diváci, teď uskutečňují mezioborový projekt, který se týká postindustriální …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky