Milanův boj se šakalem - literární zápisník

Občas hraju v metru sám se sebou takovou hru. Zkouším, jak dlouho to potrvá, než se mě zmocní potřeba vylovit z kapsy telefon a rozsvítit displej. Obsedantně kompulzivní poruše se podléhá o to snadněji, když vidíte, že v tom nejste sami. Naposledy jsem mezi dvacítkou lidí ve vagonu (byl všední den v poledne, žádná špička) napočítal rovných deset pasažérů uspokojujících svou nutkavou potřebu. V té odolnější polovině byli kromě několika spáčů i čtenáři – v jednom případě deníku poskytovaného v podzemní dráze zdarma, v jednom případě učebnice a v jednom případě knihy. Zdánlivě rovnovážnou bilanci však směrem k mobilářům vychylovala skutečnost, že jakási dívka měla přístroje v ruce hned dva a že do té zdrženlivější skupinky se řadila i nemluvňata, což by se správně nemělo počítat.

Není lehké být sám se sebou. Můžu potvrdit, že asi devadesát pět procent činností, kterým se během cestování městem na telefonu věnuji, je v lepším případě zbytečných, protože mohou počkat na vhodnější …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky