Nejnudnější rebelka

Banální antifeministický folklor Camille Paglii

Kritika některých proudů feminismu artikulovaná ženou, jež se sama považuje za feministku, často zasluhuje zvýšenou pozornost. To ovšem neplatí o knize esejistky Camille Paglii, která pouze recykluje otřepaná tvrzení o feministické nenávisti k mužům, ošklivých feministkách a kdovíproč to považuje za názorově originální a ojedinělý postoj.

Knihu Svobodné ženy, svobodní muži Camille Paglii vydavatelství Argo propaguje jako soubor esejů „provokativní, kritické, kontroverzní“ autorky, „kterou mnozí považují za nástupkyni Susan Sontagové“. Toto srovnání nikde blíže vysvětleno není, ale je pravděpodobně založeno na skutečnosti, že Sontag se stejně jako Paglia vedle psaní o rodových záležitostech věnovala také psaní o umění a kulturní kritice – tím však jejich podobnost končí.

 

Feministická disidentka?

Čeští čtenáři a čtenářky jsou ochuzeni o pozoruhodný zážitek, jímž je předmluva samotné autorky této sbírky esejů, která v originále vyšla v roce 2017. V ní až příliš rozvláčně popisuje, jak byla již od útlého věku rebelkou, vždy vybočující z řad „represivní homogenity“, a jak se postupem let stala „feministickou disidentkou“. Neopomene také několikrát zmínit svoji disertaci a pozdější první publikaci Sexual Personae (Sexuální persony, 1990), stejně jako …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky