Ještě jednou minulost - literární zápisník

Vypadá to, jako by minulost naší společnosti byla nějaký vlkodlak, který se nám co nevidět vrhne na krk a bez milosti nás zadáví a roztrhá na kusy. Není za námi, bez ustání nás předbíhá a strhává na sebe pozornost. Minulost se zdá být nepřístupná, ale mohu ji neustále zpřítomňovat, přivlastňovat si ji či zapuzovat, donekonečna ji vykládat. Někdy ji chci popřít a vytěsnit, jindy racionalizovat, všechny standardní psychologické obrany jsou mi k dispozici. Proč nás vlastně minulost tak fascinuje – a asi v mnoha případech i traumatizuje? Švýcarský psychiatr a psychoterapeut Medard Boss kdesi říká, že minulost představuje prázdnou možnost. Jde jen o past, jíž se musíme vyhnout a nechytit se do sítě nesmyslných rekriminací a marného dumání o všem, co již minulo.

Víme, že s rezignací na reflexi minulosti se nelze smířit. Minulost přece vytváří kontinuitu našeho života, někam nás integruje. A my chceme někam patřit. Proto jsme vždy seděli u ohně a poslouchali vyprávění o tom, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky