Kočičí piana a domy akustiky

Imaginární hudební nástroje v dějinách literatury

Kurátoři virtuálního Muzea imaginárních hudebních nástrojů odhalují historii smyšlených akustických kuriozit, včetně piana sestávajícího z mňoukajících koček či přístrojů zesilujících a přenášejících zvuk, jak si je na počátku 17. století představoval Francis Bacon. Co tyto bizarní instrumenty říkají o cestách imaginace?

Hudebním nástrojům je věnováno nespočet muzeí. V Berlíně a Bruselu, Paříži či Phoenixu lze procházet místnostmi naplněnými hudebními artefakty z nejrůznějších období a zemí. Je možné obdivovat vynikající řemeslné zpracování Stradivariho houslí nebo honosnost francouzského cembala. Návštěvník může bloumat mezi kuriozitami, jež upadly v zapomnění, jako je tromba marina, a neúspěšnými experimenty typu rohu Adolpha Saxe se sedmi roztruby. Lze pozorovat, jak se materiál nástrojů měnil od renesančního dřeva a kovu po moderní plasty a elektroniku, a podivovat se nad rozmanitostí druhů instrumentů zrozených z vibrujících strun, vzduchových sloupců a rezonujících těl.

V podobných sbírkách nicméně chybí podivuhodná kategorie „fiktofonů“: imaginární hudební nástroje. Přestože tyto instrumenty kvůli jejich nepraktičnosti a nereálnosti nikdy nikdo hrát neslyšel, přitahovaly pozornost v různých dalších formách, jež na sebe berou zhmotněné myšlenky: v podobě knih, kreseb, někdy …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky