Pražští zastupitelé 23. ledna zrušili odmítavé stanovisko k umístění repliky pražského Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Znovu se tak dává do pohybu jedna z mála plnokrevných českých kulturních válek. Jako každá správná kulturní válka je čistě symbolická, její problematika je prezentována jako komplexní a nejednoznačná, ale dělení na jednotlivé „strany“ přesto zpravidla odpovídá velmi jednoduchému demografickému klíči. A nenabízí možnost smíření – přinejmenším od chvíle, kdy sochař Petr Váňa vytvořil svou repliku sloupu. Jeho výtvor na náměstí buď stát bude, anebo ne, a obě tyto možnosti jsou gestem, projevem dominance. Loňský pokus na vlastní pěst vytrhat dlažbu a sloup na Staroměstské náměstí bez povolení umístit se dobře rýmoval s ničitelským činem Franty Sauera i faktem, že memorandum proti umístění Váňovy repliky podepsalo právě dvacet šest předních kunsthistoriků a kunsthistoriček (představuji si, že sedmadvacátého odmítli s tím, že se to nehodí). Třeba to ještě celé dobře dopadne – ze sporů o umístění řeporyjského pomníku vlasovcům ostatně nedávno vzešla vcelku úspěšná performance. Čekání na instalaci sloupu si zatím můžete zkrátit s aplikací, která jeho virtuální repliku už na náměstí umístila.
V. Dvorská
Současné protesty proti penzijní reformě ve Francii jsou pozoruhodné nikoliv jen délkou trvání, ale také vynalézavostí odborářů. Stávka železničářů a zaměstnanců v hromadné dopravě v prosinci a v první polovině ledna fakticky ochromila dopravu v Paříži a přilehlém regionu a po jejím ukončení se o slovo přihlásili odboráři z firmy CGT působící v energetice. Ti již od prosince vypínají v různých částech Francie proud a snaží se zasáhnout především výrobní podniky, kde je pro zaměstnance přece jen těžší stávkovat. Mezi takto zasaženými budovami bylo i mezinárodní letiště v Orly či sídlo odborů CFDT (Francouzská demokratická konfederace práce), jež na formulaci reformy spolupracuje s vládou. Tisk poněkud hystericky mluví o „odborářském terorismu“, odboroví předáci naopak poukazují na to, že se musí uchýlit k těmto formám boje, aby se jejich požadavky objevily v médiích. Zaměstnanci vypínáním proudu sice riskují ztrátu sympatií veřejnosti, ukazují však, že se nezdráhají v boji za svá práva přikročit k rázným činům. A to je v této době rozhodně pozitivní zpráva.
J. Horňáček
Začátkem ledna jsme na pražském Žofíně zhlédli vyvrcholení klasického coup d’etat. Petr Hejma z naoko občanského uskupení My, co tady žijeme, jehož úspěch ve volbách byl dán vlnou odporu ke starým, korupčním strukturám Prahy 1, umožnil v honbě za starostovským postem návrat těchto part, vystupujících jako ODS, TOP 09 i ANO. Během sedmihodinového jednání mimořádného zastupitelstva vyšlo najevo, že údajná nefunkčnost úřadu Prahy 1 byla pouhým zástupným důvodem rozpadu koalice, po konkrétních příkladech týkajících se fungování úřadu či po věcných rozporech nebylo ani vidu, ani slechu. V agresivních projevech majitelů hospod, usilujících o zachování několika stovek výjimek pro předzahrádky, provozovatelů pub crawlů a heren zanikalo, že horká fáze převratu nastala v době, kdy se rozhoduje o budoucnosti rozsáhlého rozvojového území mezi Masarykovým nádražím a Florencí. Ačkoli je téměř desetimiliardový projekt administrativního kampusu v historickém centru připraven, s žádostí o konečná stavební razítka Penta dosud otálela. Zdá se, že po úspěšném podání námitek Čižinského Prahy 1 proti skoro tisícilůžkovému hotelu na jedné z nejvytíženějších pražských křižovatek U Bulhara zkrátka čekala na „svoji“ Radu Prahy 1.
M. Tomášek
Milé děti z mateřské školky v Holečkově ulici, povím vám pohádku o nepropojenosti velkého byznysu a státní moci. Vystupuje v ní společnost EBM Partner, která se před šesti lety rozhodla, že pomůže Praze 5 vyřešit nedostatek bydlení tím, že postaví v Erbenově ulici luxusní rezidenci s dvaceti nadstandardními byty pro „úspěšné a sebevědomé“. Kvůli tomu mělo padnout pouhých šestaosmdesát stromů. Tenkrát ovšem – psal se rok 2016 – záměr developerovi zmařili místní občané, kteří si stěžovali na magistrátu. Situaci ve prospěch projektu úplně náhodou zvrátil až Daniel Herman, tehdejší ministr kultury, který zrušil předchozí stanovisko svého ministerstva. Následně přehodnotil své závazné stanovisko i magistrát. A tak byl pozemek v územním plánu označen jako určený pro zástavbu, stromy nestromy. Stavební povolení developer obdržel v prosinci 2019, a to navzdory námitkám majitelů sousedních domů, že stavba poruší jejich statiku. MČ Praha 5, která spravuje sousední pozemek mateřské školky, ovšem proti stavbě nic nenamítá. Naopak, během setkání s občany paní starostka Renáta Zajíčková (ODS) asi v žertu naznačila, že by si v nové rezidenci konečně mohl najít bydlení aspoň jeden z jejích synů. Velkorysý developer mezitím nabídl mateřské školce kompenzaci za to, že po dobu stavby bude zabírat příjezdovou cestu a část hřiště, a také za zvýšenou prašnost a hlučnost v okolí: celých 180 tisíc korun plus nákup a provoz tří čističek vzduchu. To městské části i dětem bohatě stačí. A co stromy? Developer se zavázal, že vysadí nové a ve stejném počtu – sice někde úplně jinde, ale na území Prahy 5. A jen mimochodem, ředitel společnosti EBM Partner pan Ľubomír Vais, který krátkodobě vedl Státní fond rozvoje bydlení, se o politiku vůbec nezajímá – proč také? Jen jakýmsi nedopatřením sto tisíc od něj přistálo na účtu hnutí Trikolóra, což jistě nesouvisí s hledáním mocenských konexí do budoucna. Mám vyprávět ještě tu o Karkulce?
M. Ščur