Příběhy pomáhají rozumět i jednat

Klimatická krize není jen hrozbou, ale i příležitostí

Chantal Bilodeau, ředitelky společnosti The Arctic Cycle, podporující divadelní tvorbu zaměřenou na téma klimatické změny a usilující o aktivizaci společnosti, jsme se zeptali, co by měla divadla udělat pro udržitelnost vlastního provozu a zda je možné přimět publikum k větší citlivosti vůči planetě. Hovořili jsme i o situaci amerických nezávislých scén.

Bienále Climate Change Theatre Action (CCTA) se v podstatě koná po celém světě. Kdy festival vznikl, pro koho a jaký je jeho cíl?

S pořádáním bienále jsme v roce 2015 začaly já a několik kolegyň – Elaine Ávila, ­Roberta Levitow a Caridad Svich – v návaznosti na divadelní akce organizace NoPassport. Pozorovaly jsme tehdy, jak byla mainstreamová média téměř výlučně zaměřena na přírodní katastrofy a politická selhání a jak tahle mediální praxe bránila veřejnosti uvěřit, že by individuální nebo kolektivní úsilí mohlo mít nějaký pozitivní dopad. Hledaly jsme cesty, jak negativní narativ vyvážit, jak představovat nejen klimatické výzvy a hrozby, ale rovněž příležitosti. Festival se posléze rozšířil o dva spolupořadatele: Centre for Sustainable Practice a Theatre Without Borders. Posláním je podporovat širší zapojení divadelních umělců, umožnit sdílení narativů spojených s klimatem v mezinárodním měřítku a podnítit lokální akce tematizující klimatickou změnu.

 

Jak …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky