Plošiny s velkým dosahem

Nad sbírkou povídek Sylvy Fischerové

Spisovatelka Sylva Fischerová v povídkovém souboru Tisíce plošin „hovoří o složitostech jadrně a o prostých věcech s výbavou zdatné filosofky“. Ve svých textech sice zpracovává různé životní epizody, hlavní roli však hraje jazyk, který má mnoho poloh, ale leckdy se až příliš „zabydluje v neobvyklosti“.

Sylva Fischerová se v povídkových souborech Zázrak (2005) a Pasáž (2011) představila jako vynikající povídkářka s citem pro přirozený jazyk, hutný tvar a poetiku perliček všedního dne. Její další prozaické texty směřovaly k větší experimentálnosti a artistnosti. Podobný charakter vykazují i prózy sbírky Tisíce plošin. Ve čtrnácti textech autorka tematizuje řadu patrně autobiografických epizod: je zde reflexe z dětství, kdy pokácení oblíbeného stromu podmiňovalo relativní pokrok v podobě zavedení plynu do domu, výpověď o prázdninovém výletu do zbědovaného socialistického Rumunska (popis záchodové mísy v místním motorestu je nepřekonatelný), reminiscence na studia fyziky, poetická miniatura z lékařského kongresu, dialogy s přáteli a známými, surrealistické pokusy.

 

Nostalgie z nenaplněnosti

Hlavní roli přebírá řeč, která poskakuje mezi různými vrstvami jazyka, jichž se zmocňuje tak, jak subjektu přicházejí věci pod ruku či vlastně na jazyk. Autorka tak neustále narušuje …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky