Zoufalá, ale nikoli absurdní

Petr Wohlmuth o krymské válce

Antropolog Petr Wohlmuth ve své práci Východ proti Západu? otevřel tuzemské vojenské historii dosud netušené obzory. Tam, kde konvenční badatelé vidí mapy, kóty, linie a útvary, sleduje dobové aktéry, jejich perspektivu i vyhlídky na přežití v jedné z prvních pozičních válek, předjímající pozdější ozbrojené konflikty.

Vysvětlit běžnému člověku, proč se česká vojenská historie desetiletí potácí v krizi, je možná ještě těžší než objasnit strukturální chudobu. Vychází sice obrovské množství titulů s vojenskou tematikou, ale těch, které se zabývají jinou než druhou světovou válkou, je menšina, a ještě méně je těch, jež se snaží zachytit autentickou válečnou zkušenost. Proto je vydání knihy Petra Wohlmutha Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie mimořádnou událostí. Wohlmuth jako jeden z mála tuzemských autorů důsledně používá současné společenskovědní metody. Už v Bastionových pevnostech a vojenské revoluci (2015) uplatnil teorii Bruna Latoura o aktérech a sítích, díky níž se mu podařilo vylíčit proměnu stavitelů pevností z druhořadých řemeslníků ve svého druhu kouzelníky a nakonec experty. Obdobně v Krvi, cti a hrůze (2017) vysvětlil Wohlmuth na svou dobu mimořádně brutální obléhání nizozemského Bergenu op Zoom v roce 1747 jako fatální důsledek nedorozumění …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky