Konec a nový začátek

Jinakost, koncentrace a aktuálnost Regionů v Hradci Králové

Restart hradeckého divadelního festivalu představuje naději, že nostalgie po estetice devadesátých let snad definitivně skončila. Příslibem aktuálnější dramaturgie se staly dvě zahraniční inscenace, slovinská Médea v režii Olivera Frljiće a litevská konceptuální inscenace Büchnerova Vojcka.

Mezinárodní festival Divadlo evropských regio­nů a jeho mladší část Open Air je minulostí. Akce, jež spolu s dalšími stálicemi domácí festivalové scény vyrostla z entuziasmu a opojení devadesátých let, změnila svůj název a soudě podle letošního zahraničního programu i dramaturgickou identitu. Původní koncept, v mnohém podmíněný situací, v níž se české divadlo po revoluci ve vztahu k západoevropským zemím ocitlo, se ukázal jako vyčpělý.

Už řadu sezon se totiž hradecké zahraniční festivalové portfolio potácelo mezi někdejší orientací na visegrádský prostor, vyzobávalo inscenace německy mluvících zemí, které propadly dramaturgickým sítem Pražského divadelního festivalu německého jazyka, a s nadějí, že představí exotiku (například inscenace prištinského souboru Qendra Multimedia s nádechem queer estetiky v ro­­ce 2014), střílelo do tmy. Festival, či přinejmenším jeho hlavní program, se tak pro pamětníky stal více méně nostalgickým připomenutím, jak opojná byla poslední …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě