Autonomie není ideologie

Během posledních dvou měsíců probíhaly na Segedínské univerzitě intenzivní debaty, do nichž jste se také zapojil a které vyústily v hlasování senátu o změně univerzitního modelu. Proč plánovaná transformace vyvolává takové obavy?

Jsem přesvědčen, že základní zajištění vzdělávacího systému je úkolem státu, jakkoli tento systém může být doplněn soukromými univerzitami. Stát by měl zajišťovat provoz jím zřízených univerzit a měl by dbát na jejich legislativně zakotvenou autonomii. Koncepce, která byla v Maďarsku přijata roku 2016, oproti tomu počítá s tím, že si univerzity z větší části na svůj provoz vydělají samy a jejich hospodaření povedou kancléři jmenovaní ministerstvem. To již samo o sobě znamená vážné narušení univerzitní autonomie, neboť pedagogická a výzkumná činnost se tu neměří svou kvalitou, ale na základě okamžitého ekonomického užitku, a akademické instituce jsou tak zcela upozaděny. Následovaly ovšem další kroky narušující univerzitní autonomii. To, že stát nyní předává správu i vlastnictví univerzit kuratoriu, jež je předem jmenováno, může skutečně znamenat konec svobody univerzitního výzkumu a výuky.

Váš názor není osamocený, na sociálních sítích máte značnou podporu, jak ale byl přijat na univerzitě? Došlo k nějaké shodě, podařilo se docílit dohody mezi fakultami nebo ve vedení univerzity ještě před hlasováním univerzitního senátu?

Je obtížné odhadnout, kolik lidí na univerzitě s mým názorem souznělo. Na některých fakultách jich byla většina, na jiných naopak menšina. Příslušné ministerstvo totiž změnu univerzitního modelu spojilo s příslibem evropských peněz, jejichž získání má být v novém režimu provázeno podstatně menší byrokratickou zátěží. To oslovilo především ty fakulty, které ke svému výzkumu nutně potřebují významné dotace, tedy lékařskou, farmaceutickou a přírodovědeckou, jejichž zástupci nebyli tolik citliví na rizika změny modelu jako fakulty, které na těchto financích tolik závislé nejsou. Ty reagovaly na možné nebezpečí ztráty autonomie mnohem opatrněji. Během necelého měsíce, který nám byl dán na rozmyšlenou, jsem u rektora nezaznamenal žádné úsilí o reálné zvážení rizika ani snahu zájmy jednotlivých fakult smířit a iniciovat korektní diskusi. Zaměřily se spíše na propagaci výhod nového modelu. To se dá jistě vysvětlit i tím, že momentálně mají ve vedení univerzity většinu právě zástupci fakult, které jsou ve změně modelu finančně zainteresovány.

Samotné hlasování, jehož záznam se dostal na sociální sítě, bylo mírně řečeno nestandardní. Vy sám jste se před hlasováním hlásil o slovo, které vám nebylo uděleno. Co si o tom myslíte?

Až bude někdo psát dějiny naší školy, průběh tohoto zasedání bude tvořit jednu z nejostudnějších stránek. Během zasedání byl několikrát porušen jednací řád, k opakujícím se projevům agresivity rektora, který zasedání vedl, se navíc přidal fakt, že těsně před hlasováním nebyl schopen jednoznačně formulovat, o jaké otázce se bude hlasovat, což mohlo mnohé senátory zmást.

Zatímco vedení univerzity žádalo o důvěru v nový model, vy jste předem upozorňoval na možná rizika. Ukázalo se vaše podezření jako oprávněné? A nemůžete být obviněn z politické motivace?

Obvinit se dá kdokoli za cokoli. Autonomie univerzity a zajištění jejího financování ovšem nejsou ideologickou záležitostí – měl by to být úkol každé vlády nezávisle na její politické orientaci. Současná maďarská vláda však tento úkol zvládá podle mého mínění špatně. Osobně bych považoval za politováníhodné, kdyby snaha o kritiku a obhajobu autonomie naší univerzity měla být pokládána za politicky motivované vystoupení, a osobně jsem se s takovým obviněním nesetkal.

Co se týče důvěry: je to krásná věc, ale já bych býval chtěl vidět vládní záruky, například toho, že univerzita bude mít možnost vyjádřit se ke konkrétním členům jmenovaným do kuratoria nebo že členové kuratoria budou odvolatelní – jednoduše garance toho, že změna modelu nebude vydáním univerzity na milost a nemilost kuratoriu. Můžeme samozřejmě mít důvěru v to, že dostaneme dobré kuratorium a budeme moci dobře fungovat. V to doufám a držím univerzitě palce jako člen akademické obce, který má za padesát let aktivního působení k univerzitě i emocionální vazbu. Můj názor to ale nemění. Odhlasováním transformace bez zajištění odpovídajících záruk jsme se pustili do hazardní hry. Bezpochyby se ale stává, že chudák hodí do automatu žeton a peníze se sypou horem dolem…

Změna modelu byla přijata i na ostatních univerzitách. Na většině vysokých škol v Maďarsku přitom tato „privatizace“ proběhla bez větších potíží a zádrhelů. Je případ Segedínské univerzity něčím výjimečný?

Na zasedání senátu, kde se o změně modelu rozhodovalo, chyběly pouhé tři hlasy k tomu, aby byl výsledek hlasování zamítavý. Výjimečné ale bylo toto zasedání tím, že nikde jinde nebyly okolnosti hlasování tak skandální.

Vy jste písemně požádal o opakování hlasování z důvodu porušení jednacího řádu. Vnitřní předpisy univerzity ukládají, že pokud o to určitý počet senátorů nebo zástupců studentské samosprávy požádá, mělo by se hlasovat znovu. Podal někdo další takovou žádost?

Pokud vím, taková žádost podána nebyla. Mou stížnost rektor postoupil dál příslušnému ministerstvu a to ji zamítlo. Pro mě se tím kolečko uzavírá: rektor v Segedíně přešel na červenou, ale z pohledu Budapešti semafor ukazoval zelenou barvu.

Jedna studentka požádala o právní přezkoumání u příslušného soudu. Jaké další kroky lze učinit ve snaze zachovat univerzitu v její předchozí formě a co se dá očekávat od vedení univerzity a politiků, kteří jsou u moci?

Univerzita nyní zažívá vážnou krizi důvěry. Jednotlivé fakulty se postavily proti sobě, jsou tací, kteří zpochybňují kompetence rektora a vedení univerzity, jiní se rozčilují, že odpůrci transformace nezodpovědně komplikují přístup univerzity k financím. Osobně si myslím, že průběh transformace už nelze zvrátit. Leda že by politici ustoupili z obavy ze skandálů před parlamentními volbami, které budou za rok. Ať už tak nebo tak, rány, které univerzita utržila kvůli vnitřním sporům, se budou léčit těžce i v případě, že z událostí, které nám byly oktrojovány, vyjdeme v dobré kondici.

Z maďarštiny přeložila Marta Pató.