Odvrácená strana města

Pohled jungiánské psychoanalýzy

Město má podobně jako člověk svou personu, tvář, kterou ukazuje světu, ale i tu, kterou od něj odvrací. Na odvrácené straně se pak mohou skrývat komplexy a traumata. Integrace obou těchto stránek do jediného městského celku může fungovat podobně jako vnitřní obnova lidské psyché z nevědomí.

Když mě před lety budoucí spoluautoři knihy Město naruby (2020; viz recenze na straně 3) začali brát na své pravidelné výpravy do vágních terénů a rozplývali se nad krásou, kterou v nich nacházeli, měla jsem pocit, že co nevidět propadnu panice. Mé tělo vysílalo jasné signály, že ohrožení je blízko a je čas mobilizovat se k boji či útěku. Nejprve jsem se snažila s oněmi místy vypořádat jejich fotografováním a následným rozborem toho, čím mě znepokojují. Nicméně než stačila z těchto psychoterapeutických fotografií vzniknout sbírka, cosi se ve mně přerodilo. Najednou jsem byla schopná vnímat svérázné kouzlo a atmosféru oblastí, které mě dříve odpuzovaly. Jejich schopnost člověka dekontextualizovat a přenést do úplně jiného světa s jinými zákonitostmi. Tato „místa mezi místy“ mi otevřela nové vnímání estetiky, nový pohled na svět kolem.

 

Slepá skvrna urbanismu

Myslím, že v prvotním úzkostném …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky