Růst jako dříví v lese - hudební zápisník

Zkušebna bývá místem vyhrazeným pro hru a kromě pilného cvičení se zde dá předpokládat také tápání a nejasné výsledky. Většina zkušeben, do kterých jsem se dostal, byla nevětraná, takže čpěly pachem potu a nedopitého alkoholu, v zatemněných prostorách tak ale byly alespoň nějaké známky života. Ideální zkušebna je totiž zpravidla důkladně odizolovaná, příbuzná bunkru. A s bunkrem ji kromě charakteru útočiště spojuje i to, že jde o provizorní azyl: s kutilskou vynalézavostí, která pomáhá místnost odhlučnit, zabezpečit a případně i vytopit, kultivace zkušebny obvykle končí a brzy se z ní stává odkladiště. Rozbité nástroje i odpad vyklízí málokdo a zabydlet se v odstíněném doupěti dovedou jen největší zoufalci. Někdy dochází k pokusům – víceméně předem marným – čelit vtíravé neuspořádanosti pomocí hesla: „Udržuj pořádek a čistotu!“ Podivné ovšem je, že navzdory všudypřítomnému pracovnímu nepořádku ze zkušebny jen zřídka vyjde ne­­uspořádaná hudba. Naopak dominuje představa, že podobně jako ze zanedbané garáže vyjíždí pečlivě seřízený stroj, má i zkušebnu opouštět produkce, která někam – s určitostí – dojede.

Stojí vůbec někdo o hudbu, která nikam nesměřuje? Ilustrací převládajícího přístupu k tvorbě, který vidí na konci vycizelovaný útvar bez místa pro náhodu, je obraz všemožných zrušených kasáren, zkrachovalých průmyslových objektů nebo bývalých kancelářských budov, na jejichž kóje jsou odkázány různorodé hudební projekty, jež na první pohled spojuje převážně míra hluku. Koncentrace těchto aktivit je schopná vytvářet obezřetné konkurenční prostředí a stejně tak rozumnou symbiózu několika těles sdílejících z finančních důvodů jednu zkušebnu. Zřídka však vyúsťuje v jejich vzájemné prorůstání. Kolemjdoucí sice občas mívají možnost zvenčí zaslechnout všechny zkoušející kapely naráz, nicméně pochybuji, že by linoucí se zvuky poslouchali jako jeden chuchvalec; spíš převáží chuť všímat si rozdílů. Obdobným způsobem si prohlížíme fotografie rybářů s jejich úlovky – je jasné, že zúčastněné spojuje stejná ambice, jen úroveň jejich dovednosti a vybavení se různí. Pro nezúčastněného pozorovatele potom platí přímá úměra: čím větší rozdíly, tím je podívaná pitoresknější, a tedy i zábavnější. Komičnost zvyšuje také fakt, že ačkoli bývají zkušebny vykázány na periferii společenského organismu, ambice jejich uživatelů většinou směřují zpět do centra dění.

Rozporuplnému rozdílu mezi místem, kde hudba vzniká, a místem jejího určení se lze ovšem vyhnout. Například tím, že se oba prostory překryjí, a tudíž hudba zůstává tam, kde se zkouší. Taková produkce sice může působit neprůrazně, lokálně, anebo naopak elitně, a proto nesdílně, na druhou stranu však dokáže být přirozeně svéhlavá. Když na místo dorazí kromě zkoušejících i jiní návštěvníci, lehce se stane, že se u nástrojů vystřídá kdekdo, protože zkušebny obvykle postrádají pódium, na které by bylo třeba vylézt. Nicméně v místě, kde je tak samozřejmé něco dělat, bývá často nejvýhodnější nedělat vůbec nic a jen tak zevlovat. Jinými slovy: růst jako dříví v lese.

Na okraji Českých Budějovic, mezi slévárenskou vlečkou a teplárenským komínem, vznikla svého času úplná idyla – v papundek­lové boudě obklopené vraky aut sousední autodílny se sešel okruh skupin, které začaly mutovat a navzájem se křížit. Brzy se dostavil pocit, že zde zkoušejí všichni, a díky okolí, jež připomíná zabydlené rumiště, bylo nasnadě komplex vnímat jako bující diverzitu: jednotlivé skupiny s leckdy pochybnou životaschopností se složily ve scénu, kde příliš nevadilo, když občas nějaký projekt odumřel – na jeho místo se tlačilo hned několik nových. Jako by byla míra rozmanitosti podmíněna změnami, a tedy zvířeným čerstvým vzduchem. Nebyla by to ovšem idyla, kdyby nebyla prchavá: odložených pneumatik je i nyní v komplexu stále dost, ale zmizely slepice a valná část kapel počítá s přestěhováním do bývalých kasáren v centru města. Je to pochopitelné, všechno bude blíž a jen pecivál by raději vyhořel, než se přestěhoval. Pro stěhující se scénu ale bude zásadní, jak bude v kasárenských kójích čelit neuspořádanosti. Rozhodne se nový komplex zkušeben větrat, anebo uklízet?

Autor je umělec a hudebník.