Fugy a hry

Ohlédnutí za ranými texty Richarda Weinera

Poetika Richarda Weinera se české literatuře počátku minulého století vymyká. Díky souboru raných próz s názvem Přetržená nit nyní můžeme sledovat, jak se autorův styl tříbil: sdělení postupně ustupovalo svému popření a z povídek jako by se stávaly „rámy obrazů, jejichž obsah postupně bledne“.

„Literárně mluveno: chci psáti rámce. Čtenář vyplniž si je sám,“ píše Richard Weiner v jedné ze svých nejznámějších próz, Lazebníkovi (1929), a zdá se, že tento básnický závazek ohledně své poetiky bezezbytku naplnil. Takovými rámci jsou nejen jeho nejnáročnější texty, jako již zmíněný Lazebník nebo pozdější Hra doopravdy (1933), ale třeba i Prázdná židle z povídkového souboru Škleb (1919).

Minulý rok v nakladatelství Dybbuk v souboru Přetržená nit vyšly Weinerovy rané prózy, které většinou napsal už před odchodem do Francie v roce 1913, ale do svých knih je z nejrůznějších důvodů nezahrnul. Texty se zachovaly v rukopisech, uložených v Literárním archivu Památníku národního písemnictví; některé vyšly v dobových časopisech, v knižním ineditním vydání Psaní marně psaná (1988) či v pozdějším Solném sloupu (1996). Škoda jen, že první výbor z Weinerových raných textů, který k vydání připravil Michal Jareš, neprošel pečlivější korekturou.

 

Hra rámů

Jedná …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě