Novoroční - literární zápisník

Tak kam nás zase ten nový rok zavede? Já ani nevím, kam mě zavede můj fejeton, nemám pět dní před Vánoci invenci ani kompozici, nevím, o čem začnu psát a čím skončím, měl bych asi sledovat bílého králíka, ale žádného nevidím.

Novoroční předsevzetí dodržuji relativně dlouho, ale pak se nějak vše zadrhne a zbortí. Někdo řekl, že čím víc se chceme změnit, tím jsme stejnější. Ale změna je jedna z tváří naděje. Víra, že věci nezůstanou tak, jak jsou, že si ještě dokážeme obléknout jiné šaty, obrodit se, že jednoho dne vstaneme jako fénix ze svého popela. Nový rok je čistý, nepopsaný list. Ale právě to pro autora často bývá noční můra. První stránka bývá zakletá, potřebujeme se vyprostit z ochromujícího znehybnění, z uhranutí nutností zaplnit prázdnou plochu – a začít.

V určitém smyslu je čerstvě započatý rok už hotový. Zbývá jen, aby se to všechno stalo. Na obzoru čeká to neočekávatelné a nepředstavitelné, o čem nic netušíme a co se na nás vrhá střemhlav jak dravec, jak …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě