Velké toužící srdce

S S.d.Ch. o Jestřábově dvoudomosti a fenomenálnosti

Divadlo Orfeus v aktuální sezóně uvedlo inscenaci Hostina pro Jestřába. Mnohovrstevnatá hra spisovatele a hudebníka S.d.Ch. zkoumá – a také pokouší – ikoničnost Jaroslava Foglara. Co autora vedlo k napsání této hry?

Tomáš Vučka ve své knize Cesty za modrým světlem rozděluje kritiky Foglarova díla na ty, kteří jeho dílo četli již v chlapeckém věku, a na ty, kteří se dostali k Foglarovi až v dospělosti. Ke kterým patříte vy?

Já ho četl od mládí. Foglara jsem dostal poprvé do ruky od vedoucí pionýrské skupiny a pak už se mi stalo to, co všem – úplně mě to pohltilo. Z Jižního Města jsme to měli do historického centra daleko, ale plánovali jsme výstavbu „chaty v Jezerní kotlině“ na výsypce za sídlištěm. Měli jsme dvojčlenný klub Winoga, podle klubu z Tajemné Řásnovky, a pokoušeli se žít modrým životem.

 

Co vás inspirovalo k napsání hry Hostina pro Jestřába?

Hlavním impulsem byl Foglarův životní osud, jeho bytostnost. Nejdříve jsem si přečetl všechny životopisy a potom i foglarovské studie. Zajímal mě Foglar jako člověk, po němž se prošla historie. Když chce někdo o Foglarovi napsat hru trvající hodinu, největší problém je vybrat, co použít. Jeho osud je nepřeberná …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě