Američanům se podařilo cíleným útokem zabít vůdce al-Káidy, který se posledních třicet let úspěšně skrýval. Jaký byl života člověka, jenž stál u zrodu první globální džihádistické sítě, ale v poslední době jeho vliv spíše slábl? Co může jeho smrt znamenat pro afghánsko-americké vztahy?
Poslední červencový den byl americkým dronem usmrcen Ajman az-Zaváhirí, dosavadní šéf nechvalně proslulé teroristické organizace al-Káida. Jedenasedmdesátiletý muž původem z egyptské Gízy a vzděláním oční lékař byl zabit na balkonu v prominentní části Kábulu, kde žije mnoho vysoce postavených členů Tálibánu, který dnes Afghánistánu vládne. Zaváhirí se do Afghánistánu vrátil pravděpodobně po pádu prozápadní afghánské vlády v létě roku 2021. Fakt, že bydlel v exponované kábulské čtvrti, naznačuje, že Tálibán porušil úmluvy z Kataru, v nichž se s Washingtonem dohodl na stažení amerických vojenských sil ze země výměnou za příslib, že se Afghánistán nestane útočištěm teroristů.
Proti židům a křižákům
Ajman az-Zaváhirí se ujal vůdčí role v al-Káidě v roce 2011 po zabití Usámy bin Ládina. Bojovník, který strávil většinu svého života v ozbrojeném džihádu, pocházel z prominentní egyptské rodiny. Jeho dědeček Muhammad al-Ahmadí az-Zaváhirí byl vrchním imámem na univerzitě al-Azhar v Káhiře, jeden z jeho strýců Abd ar-Rahmán Azzám se stal prvním generálním ředitelem Ligy arabských národů a jeho tchán zastával post děkana na filosofické fakultě v Káhiře. Formativní byla pro az-Zaváhirího sedmdesátá léta, kdy dokončoval studium medicíny a kdy Egypt zažíval po dlouhých letech represí za Násirovy vlády obrození islámu. Ve své knize Fursan taht rája an-nabí (Rytíři pod korouhví Proroka, 2001) uvádí, že se „hnutí džihádu“ začalo formovat právě za Násirovy diktatury, když bylo krvavě potlačeno Muslimské bratrstvo a popraven jeho duchovní vůdce a ikona džihádistů Sajjid Qutb. To podle Zaváhirího jen rozdmýchalo islamistický odboj proti vládě.
Za jeden z milníků obrody náboženství, a tudíž i nástupu islamismu je považován rok 1967, kdy arabské režimy prohrály šestidenní válku s Izraelem. Podle islamistů se tím jen potvrdila ztráta legitimity „prohnilých a zkorumpovaných“ sekulárních režimů. Zaváhirí, jenž jako dospívající mladík oslavoval pád Násirova režimu, byl hluboce ovlivněn Sajjidem Qutbem, od něhož převzal pojetí šaríe a islámského vládnutí. Během studií byl v kontaktu se skupinou islamistických studentů z organizace Islámský džihád (neplést s Palestinským islámským džihádem – pozn. aut.), která byla zodpovědná za úspěšný atentát na Násirova nástupce Anwara as-Sádáta v roce 1981.
Po bezpečnostním zátahu na zmíněnou organizaci byl Zaváhirí spolu se stovkami dalších studentů uvězněn – a tříletý trest ho ještě více radikalizoval. Skutečný zlom v jeho „džihádistické kariéře“ představovala ale až cesta do Saúdské Arábie, odkud se následně dostal do Pákistánu a Afghánistánu, kde se účastnil odboje proti sovětské invazi a poznal Usámu bin Ládina. Zaváhirí společně s Ládinem po konci afghánské války na začátku devadesátých let odcestovali do Súdánu, kde založili al-Káidu. Společně pak v roce 1998 vyhlásili vznik „globální fronty džihádu proti židům a křižákům“ a krátce nato začali podnikat útoky proti americkým cílům v Africe a později i na Arabském poloostrově, což lze označit jako okamžik přechodu od lokálního džihádu k džihádu globálnímu. První atentáty byly namířeny proti americkým ambasádám v Keni a v Tanzanii a následovaly proslulé útoky z 11. září 2001 v New Yorku a Washingtonu.
Vzestup a ztráta vlivu
Od tohoto okamžiku se al-Káida stala značkou „globálního džihádismu“ a od islámského Dálného východu až po Maroko vznikaly lokální odnože bojůvek, které se k ní hlásily. Organizaci propagovaly jak samotné teroristické útoky, tak propagandistická videa, na nichž se nezřídka objevovali i lídři včetně Usámy bin Ládina a Zaváhirího. Nejlépe se ovšem dařilo al-Káidě v místech horkých konfliktů a takovou lokalitou byl Irák po americké invazi v roce 2003. Irácká al-Káida vedená Jordáncem Abú Musabem az-Zarkávím nebyla jen teroristickou organizací, ale doslova partyzánskou odbojovou skupinou zaměřenou proti Američanům a nově nainstalované, převážně šíitské vládě v Bagdádu.
Štafetu globálního džihádismu posléze převzala organizace Islámský stát, která vznikla právě z irácké odnože al-Káidy, jež potom zůstávala spíše v ústraní. Navíc se od ní Islámský stát distancoval a například v Iráku a Sýrii se stal dokonce jejím politickým rivalem. Nakonec se totiž nově vzniklé organizaci podařilo realizovat Qutbův koncept islámského státu lépe než al-Káidě. Sám Zaváhirí se od vyhlášení války Spojeným státům takřka tři dekády skrýval a jeho role coby organizátora aktivit al-Káidy byla podstatně omezena. V posledních letech se soustředil především na propagandistická videa a nahrávky nevalného dosahu. Některé z nich, například prohlášení na podporu indických muslimek nosících hidžáb, už působily rozpaky i mezi jeho sympatizanty. Jeho smrt je tak spíše symbolickou událostí, která navíc nemá ani patřičný ohlas. Někteří analytici ostatně připisují úpadek al-Káidy kromě vlivu Islámského státu také Zaváhirímu, jenž se nedokázal adaptovat na novou dobu.
Zbývá otázka, zda afghánský Tálibán nebude poskytovat útočiště i dalším teroristům, což bylo ostatně důvodem pro americkou invazi do této země po 11. září roku 2001. Jestli Zaváhirího případ značí nějaký obecný trend, nebo byly důvodem spíše jeho osobní vztahy s členy Tálibánu, ukáže až budoucnost. Spekulovat o tom, že by se historie mohla opakovat a Afghánistán by mohl být znovu napaden Spojenými státy, ovšem zatím není namístě. Podle reakce americké vlády, která se z Afghánistánu po letech nikam nevedoucí války nakonec ráda stáhla, se taková varianta nyní zdá naprosto nereálná.
Autor studuje arabistiku na FF UK.