Mňam, ty odpadky jsou dobré - hudební zápisník

Obtížně zařaditelný soundcloudový interpret a strašnický patriot Ferenc Mokráš alias Obi­-wan Smouker se počátkem letošního roku opět přihlásil o slovo a na zmíněné internetové platformě představil EP s názvem Hovno prdel sračka. Trojslovná část známého rčení přitom svou obligátní vulgárností nechce ani tak zdůraznit naléhavost vyjádření, spíše má uvolnit vnitřní napětí, které se v autorovi během jeho poutě současnou společenskou krajinou, jak ji líčí ve svých textech, patrně hromadí.

Podobně jako Smoukerovo debutové album Všechna sláva prdelní šťáva (2018) čerpá i aktuální nahrávka především z Mokrášova dětství a každodenních zážitků, které nicméně – jak je pro Smoukera typické – vyznívají dost bizarně. Na úvod tak soundcloudový tvůrce posluchačům předvádí, co uslyší, když ve tři ráno naladí stanici Český rozhlas Jazz, načež nám v samplované koláži Holocaust Challenge zprostředkuje debatu o titulním tiktokovém fenoménu včetně fotografování špinavých kalhotek. Tracku dominuje hravý rytmický syntetizér ne nepodobný „večerníčkovým“ aranžmá Prokopa Holoubka ze skupiny Midi Lidi. Následující miniatura Zastavte svatbu s refrénem „Zastavte svatbu, budu kadit, beng beng“ se stručně dotýká tématu mezilidských vztahů a milostných citů. Prostoru k interpretaci je tu možná víc, než jsme zvyklí, ale snad bychom mohli poselství skladby shrnout tak, že ceremoniální akty jsou nám stále vzdálenější, zvláště pak ve srovnání s neodkladnými tělesnými potřebami. Fekální inspiraci obsahuje i následující skladba s nekomplikovaným sdělením „Pochcala si kalhoty v parku/ Je mi líto, musím vás vyhodit z parku“, jehož prostomyslnost vyvažuje citlivě zvolený popový podkres ve stylu The Cure. Jako poslední na zhruba šestiminutovém EP zazní melancholický Degeš se sarkastickým popíchnutím: „Klitoris deepfake/ Děti milujou piss“.

Na výše uvedený soubor Obi­-wan Smouker v rychlém sledu navázal singly Volte Pravý blok a Jakoby uhhh. Mimo to pod svým alter egem Young Urban dal dohromady sociálně kritickou pastiš Bazoš pro sex, v níž prostřednictvím pochybných reklamních sloganů z pornostránek poukazuje na zoufalství vyvěrající ze závislosti na pornografii a hledání nezávazného sexu. Skladbou nás provází elegické zvolání: „Bazoš pro sex, Bazoš pro sex/ Víš, že chceš ty ošklivé ženy, tak pocem“. Smoukerovi se zde daří bez přehnaného moralizování a s pozoruhodnou úsporností poukázat na skutečnost, že dokonce ani uspokojení těch nejprimitivnějších lidských pudů není na tomto světě zadarmo.

Na působivosti Mokrášovy tvorby má jistě podíl jeho schopnost imitovat různé zástupce české rapové scény, klíčové však je, že před eklekticismem dává přednost autorské invenci a nebojí se atakovat hranice vkusu i zvukové kvality nahrávek – jediným použitým nástrojem je zpravidla iPhone s integrovaným mikrofonem a nainstalovaným GarageBandem. To všechno vytváří nezaměnitelnou, poněkud odpudivou, ale i veselou atmosféru Smoukerovy tvorby. Cynická skica Jakoby uhhh překvapí kontrastem mezi necitelnou komikou („Děda čůrá krev/ Udělej skok, udělej otočku, hop hop“) a poukazem na nízkou kvalitu života seniorů („Spadl jsem a nemůžu vstát/ Budu muset jíst odpadky ze země/ Spadl jsem a nemůžu vstát/ Mňam mňam, ty odpadky jsou ale dobré“). Absurdní atmosféru dokresluje synthpopový podkres, jehož melodie se mění jako na horské dráze a místy se zcela vytratí, aby uvolnila prostor provokujícímu Smoukerovi.

Kromě krátkých schizofrenních útvarů Mokráš občas vytvoří i song s hitovým potenciálem. Důkazem je tříapůlminutový Josef Kajetán Styl, který zazněl v pořadu Salad Daze na Radiu 1. Chytlavý je i postpunkem a coldwavem načichlý Janek Rubeš incel, který si utahuje z dokumentaristy a autora investigativní série Honest Guide: „Janek Rubeš incel/ BISka mu smazala účet na Redditu“. Fenomén disidenta a politického aktivisty Petra Cibulky reflektuje singl Volte Pravý blok, vycházející z obsáhlého názvu Cibulkova politického uskupení. Taneční charakter skladby se tak střetává s výroky typu „Pokud máte odvahu, nevolte tunelstranu, kriminální poměry pak změníme v opak“. Mokráš zde mimoděk následuje soudobý kulturní obrat, když se odvrací od smyslu politického manifestu a přetváří jej v rétorickou hmotu udávající tempo skladby. Obi­-wan Smouker své posluchače zkrátka nešetří. Ale totéž platí i pro dobu, jejíž povahu se ve své primitivní, přesto však mnohovrstevnaté tvorbě snaží postihnout.

Autor je publicista.