Kniha Pavla Balouna „Metla našeho venkova!“ ukazuje, že první a druhá republika nebyly zdaleka tak civilizovaným zřízením, jak se domníváme – konkrétně ve vztahu k romské populaci. Analýza protiromských represí „masarykovského“ státu představuje v mnoha ohledech průkopnickou práci.
Ačkoliv je období první republiky v tuzemské historiografii zpracováváno z mnoha perspektiv, téma postavení romské populace zůstávalo doposud spíše na okraji zájmu. Nejsoustavněji se mu věnoval v několika monografiích brněnský historik Ctibor Nečas, který se však zaměřoval především na druhorepublikové a protektorátní represe. Třebaže autorovi nelze upřít dlouholetý archivní výzkum, jeho práce nebyly propojeny s žádnými teoretickými koncepty ani s pokusem o nový pohled na meziválečné a válečné dějiny. Mnohem komplexnější cíle si vytyčil historik Pavel Baloun, který se v knize „Metla našeho venkova!“ Kriminalizace Romů od první republiky až po prvotní fázi Protektorátu skrze analýzu protiromské represe, ale také školské a asimilační politiky pokouší proniknout hlouběji k podstatě fungování „masarykovského“ státu, jenž se v oficiálních proklamacích hlásil k idejím republikanismu a liberální demokracie.
Kolonizace?
Baloun si všímá meziválečné …
