Myšlenka, že lidé jsou od přírody dobří, není nijak nová – stejně jako ta, že jsme předurčeni k soutěžení a válčení. Nizozemský historik Rutger Bregman ve svých „dějinách naděje“ zaujal vyhraněně optimistický postoj. Spornost jeho tezí přitom vychází z přehnaného důrazu na romantismus a primitivismus.
„Většina lidí je dobrá,“ říká původní, holandský název knihy historika Rutgera Bregmana Lidstvo. Dějiny naděje (De meeste mensen deugen, 2019). V souladu s touto základní myšlenkou autor usiluje najít v dějinách nový úhel pohledu v duchu sloganu „člověk musí u ostatních hledat to dobré“. Mimo to se Bregman domnívá, že civilizace představuje kletbu, zatímco divočina radostný život – realita pradávných lovců a sběračů prý byla neobyčejně pohodová. Lidé coby „hypersociální učící se stroje“ jsou ve své podstatě altruističtí, mírní, nevykazují sklony k agresivitě a hostilitě, naopak inklinují ke kooperaci a solidaritě a v krizích je zaplaví „odvaha a láska k bližnímu“. Zkazil to ovšem vynález soukromého vlastnictví a korumpující moci. Jakmile však uvěříme základní autorově tezi, všechno se změní. A navíc je třeba být programovým optimistou. „Žijeme v tom nejbohatším, nejbezpečnějším a nejzdravějším období v dějinách,“ …
