Publikace Jana Lukavce Jižák – město panelů, snů a mýtů je další z knižních titulů, které se v posledním desetiletí snaží nabourat negativní stereotypy o panelových sídlištích z doby socialismu. Autor sice občas sklouzává k až příliš didaktickému tónu, dokáže však přiblížit Jižní Město i z nových, překvapivých perspektiv.
„Jde o hledisko člověka, který nemůže a nechce být zcela nezaujatý, protože zde vyrostl, zapustil zde kořeny a vychovává zde svoje děti (…) který si uvědomuje řadu problémů, které Jižní Město má, a přesto se pokouší o jeho opatrnou obranu.“ Publicista Jan Lukavec v úvodu knihy Jižák – město panelů snů a mýtů vysvětluje své motivace k jejímu napsání, zároveň ale (nejspíš nezáměrně) reprezentuje stereotyp spojený s psaním o sídlištích, který je po letech už trochu unavující. Lukavec a řada dalších autorek a autorů, odborníků i nadšenců, se právem snaží ukázat, že sídliště jsou kvalitním a důstojným urbanistickým konceptem, kde se lidem žije dobře. Dělají to ale skoro vždy z obranných pozic, a neustálou potřebou sídliště bránit tak ve výsledku sugerují, že modernistická zástavba je méněcennější než „tradiční“ město, a je tedy nutné stále dokola dokazovat, že se sídliště starším čtvrtím v mnohém vyrovnají. Těžko spočítat, kolikrát jsem …
