Když se po začátku ruské invaze na Ukrajinu roztočila energetická krize, řada lidí doufala, že vynucený odklon od ruských fosilních paliv urychlí přechod k obnovitelným zdrojům. S takřka ročním odstupem je ale zjevné, že se naplnila především první polovina této rovnice.
Premiér Fiala se nedávno pochlubil, že se nám podařilo nahradit devadesát procent ruského plynu, ale v pomyslném potlesku trochu zanikla druhá polovina jeho prohlášení: nahradili jsme jej především jiným plynem. Nouzová doba si samozřejmě vyžádala nouzová řešení a ústupky od tlaku na snižování emisí byly pochopitelné. Teď se ceny energií na burzách vrátily na předválečnou úroveň a mohlo by se zdát, že můžeme shodit krizovou nervozitu a znovu se zaměřit na otázky klimatu. Komplikují to nicméně nejen hmatatelné systémové problémy, ale především přetrvávající změna narativu okolo emisí a energetiky.
Zatímco před vypuknutím války média zdůrazňovala potřebu boje s klimatickou krizí, po začátku krize v celé Evropě …
