Argo 2022, 311 s.
Prvotina scenáristky Lucie Vaňkové pojednává o životě Ištvána Jesetera, postavy, kterou autorka převzala z jedné tiskové zprávy. Jeseter, který je něco mezi autistou, mužem bez vlastností a sociálním chameleonem, toho o světě moc neví. Nejprve se snaží začlenit do společnosti a během tohoto procesu poznává nejrůznější specifika pražského života. Dějem se mihnou Milan Kundera, Patrik Ouředník nebo fotograf Jaroslav Rössler, nechybějí tu zmínky o feminismu, ekologii ani dalších aktuálních tématech. Podle všeho má jít o humor, všechno je ale polovičaté a leklé, stejně jako protagonistovy činy. Zhruba před polovinou knihy, kdy se děj přesouvá do pofiderního sanatoria ve Francii, kde se hrdina setkává s dalšími jemu podobnými postavami, začíná být četba vysloveně otravná. Může za to čím dál větší bezradnost a nahodilost, s níž Vaňková slepuje dohromady páté přes deváté. Textu nepomáhá ani snaha o přesah pomocí odkazů na postmodernismus, tekutou modernitu a Zygmunta …
