Pro druhý svazek edice výtvarných monografií, kterou vydává Kunsthalle Praha ve spolupráci s nakladatelstvím Academia, vybral historik umění Tomáš Pospiszyl nečekaně Teodora Rotrekla. Ten byl známý především jako ilustrátor sci-fi a naučných knih pro mládež.
Umění oficiálně posvěcené, ne-li přímo zadávané socialistickým režimem dnes není v módě zkoumat. Pokud se někým teoretici a kurátoři zabývají, jsou to obvykle umělci, kteří nějakým způsobem tvořili ve stínu režimu nebo přímo v protikladu k němu, protože ti na dlouhou dobu z veřejného diskursu vypadli. Je to logický postup, ale po třiceti letech od listopadu 1989 se z kolektivní paměti začali vytrácet umělci takzvaně režimní. O normalizační literatuře nebo kinematografii dnes již běžně vycházejí studie. O malířích, kteří pomáhali utvářet socialistickou ideologii, ba propagandu, však píše málokdo. Teodor Rotrekl (1923–2004) je ale případ ještě mnohem zapeklitější. Do kánonu uznávaných výtvarných umělců vlastně nepatřil nikdy. A coby spolutvůrce socialistické estetiky fungoval pouze v padesátých a šedesátých letech minulého století, v následující dekádě se stal umělcem umlčovaným a později výtvarníkem tolerovaným. Většinu tvůrčího života prožil v jakési vnitřní emigraci …
