EP, Tothem 2025
Avantgardní projekt Drť bratislavského saxofonisty a skladatele Miroslava Tótha prošel od vydání debutu Puntičkár (2020) nepřebernými personálními změnami. Vůbec poprvé jej ovšem obměny členstva přiměly nahrát předělávky starších skladeb, konkrétně z dvojalba Drôtenky (2024), tematizujícího postavení žen ve slovenské společnosti. Ačkoli došlo k redukci nástrojů, z produkčního hlediska zní červnové digitální EP Oči bez bielok plněji než loňská deska. Méně semknutý zvuk Drôtenek sice zaujme bohatou instrumentací, ale hudebně dotaženější EP nabízí ucelenější posluchačský zážitek. Tóthův baryton saxofon se perfektně doplňuje s elektrickými klávesami Jana Faixe, které vystrnadily klavír. Uskupení doplněné o bubeníka Mariána Leskovského obecně působí sehraněji než předchozí širší sestava. I vokály Zuzany Husárové vyznívají rozdováděněji a vytrénovaněji. Nejpatrnější rozdíl je znát ve skladbě Kosačku, kde zpěvačka mnohem přesvědčivěji drží rytmus se zběsilým tempem a svým projevem, umocněným občasným využitím vokálních efektů, připomíná čertici vypuštěnou z krabičky. O to niternější zlověstnost evokuje její dosud neslyšená poloha – šepot utopený v bombastické instrumentaci písní Oči bez bielok a Rytmus krvi. Slova „Ten výdych, to je smrť / ten nádych, to je čo?“ nebo „Odvlečení za hranice / desaťtisíce, / státisíce“ jako by zněla zpoza válečných sutin, ať už v Pásmu Gazy, či na Ukrajině. Korunu aktuálnímu hávu Drtě nasadila designérka nového kapelního loga Kristína Jandová, jež ženu z přebalu Drôtenek zahalila do krvavě rudé burky.