Vůbec to nejkrásnější – pod obřím sluncem
mezi sosnovou vůní cikád,
citronově-olivovým třpytem a
skalami, tříštěnými polednem –
nebyly terasy.
Ani sloupy, nádvoří, oltáře, síně;
ani královnina koupel, býčí rohy,
mřížovaná kanalizace, tlupy
azurových opic sklízejících
papyrusové fresky na duhových kopcích;
ani výčet flotil na keramice nebo urostlí
muži v přilbách, štíty z býčí usně
a císařské choutky, ale
žebrová, světlem vykotlaná včela, jejímž
krunýřem slunce prosvítalo
na labyrint nebeského hlubotisku.
Báseň v překladu Yvety Shanfeldové vybral Petr Borkovec
