Odpůrce revolucí, radikální socialista, člověk nesmiřitelný, ale i otevřený a srdečný. Tak na Jana Tesaře vzpomínají romistka Adéla Lábusová a nakladatel Robert Krumphanzl, který se podílel na přípravě několika Tesařových knih včetně třísvazkové České cikánské rapsodie.
Vybavujete si, kdy jste se poprvé setkali se jménem Jan Tesař?
Robert Krumphanzl: Jan mě poučil, že lidská paměť je po dvaceti letech nevěrohodná, ale bylo to někdy kolem roku 2000, když poprvé vyšla kniha Mnichovský komplex. Pamatuju si, že několik lidí v mém okolí bylo pobouřeno jeho kritikami Jana Patočky. Tehdy jsem se intenzivně přátelil se Zdeňkem Vašíčkem, což byl Tesařův nejbližší přítel. Jejich setkání jsem se později účastnil, začínala zpravidla tím, že Zdeněk vytáhl láhev fernetu, Jan ji přijal a vynadal mu, a pak jsme ji společně vypili.
Naše pracovní setkávání ale zprostředkoval Ivan Müller, Janův blízký spolupracovník v exilu. Jednali jsme o vydání Müllerovy předmluvy k Mnichovskému komplexu, kterou nakladatel odmítl. Ostatně tu knihu Jan Tesař nikdy neautorizoval…
Ale nevyšla přece proti jeho vůli? Dnes má už tři nebo čtyři vydání.
RK: Dopsal ji na jaře 1989 a rozmnožil pro pár svých přátel. Po listopadu 1989 se Ivan Müller Tesařova …
