Mnichovský komplex je dodnes patrně nejkontroverznější prací historika Jana Tesaře. Odmítá v ní tradiční interpretace klíčové zápletky českých dějin 20. století, ale nejen to: zároveň přichází s hlubší kritikou moderního „češství“. Palčivost komplexu sice zeslábla, ale jeho interpretace zůstává v mnohém aktuální.
Je paradoxem, že ke své nejznámější a nejkontroverznější knize se Jan Tesař nehlásil. Z hlediska práva možná nikoli pirátské, každopádně však neautorizované vydání textu napsaného roku 1989 se v knihkupectvích poprvé objevilo v roce 2000 a vyvolalo jak vlnu zájmu, tak bouři nevole. Občas se zapomíná, že podtitul Mnichovského komplexu zní Příspěvek k etologii Čechů a že titulní „komplex“ je jedním z jejích identifikačních znaků. Palčivost „Mnichova“ coby národního traumatu ovšem šestatřicet let od vzniku Tesařova textu a skoro devadesát let od nechvalně proslulé dohody značně zeslábla. Edvard Beneš je dnes viněn spíš za únor 1948 než za rok 1938, a pro někoho ještě spíš za podíl na vyhnání českých Němců. Zrada Západu, spojená v učebnicích české literatury provždy s neblahým zvonem, je pozapomenuta. Sověti jsou interpretováni jako expanzivní síla, jejich osvoboditelskou úlohu z roku 1945 přepsal rok 1968 a jednoznačně pozitivně ji dnes artikuluje vlastně …
